Mundo (2015)
Mariza
Warner Music
26.12.2015 | Není lehké to napsat. Jakoby tím pádem nikdo ze současných portugalských zpěváků fado nestál za pozornost, ale Mariza, ta co o sobě tvrdí, že navždy patří fado, je opravdu nejlepší.
"Tohle album není nový začátek, to je začátek," říká zpěvačka a dodává důkazy: narození syna a manželství, zdroje dosud nepoznaných intimních emocí. Střádaly se v ní v uplynulých pěti letech, kdy dokonce nadlouho přestala vystupovat, a teď vytryskly na albu Mundo (Svět).
Když na loňském veletrhu Womex v Santiago de Compostela přebírala Mariza nejvyšší cenu, delegátům v pokoře děkovala a neskrývala vděčnost za projevené nadšení, kterým zcela neznámou zpěvačku delegáti zahrnuli na Womexu v roce 2002 v německém Essenu a pomohli tak Marize nastartovat její hvězdnou kariéru. Pokud budeme ve fenoménu world music hledat stěžejní okamžiky, průnik lokálního portugalského stylu fado skrze alba Marizy do celého světa patří k těm nejúžasnějším.
Fado znamená v překladu osud a jeho srdcem je saudade: nepřeložitelné označení pro nostalgii, bolest, touhu a lásku. Spisovatel Lawton McCawl fado nazývá „spontánní poezií lidského srdce“ a obyčejní Portugalci „ozvěnou života“; dodává jim sebedůvěru ve vlastní kulturu, pocit identity, mírní stesk a v pýše sbližuje „písněmi těch, kdo si stále udržují své iluze, nikoliv těch, kdo už je navždy ztratili“.
Marizina krása a smyslnost přitáhla k portugalskému blues, jak se také fado někdy pro zjednodušení říká, obrovskou pozornost mladé portugalské generace a světové veřejnosti. Na emotivních koncertech přes slzy občas neviděla. Trik, citové vydírání publika pochybovali dopředu mnozí: než Marize a jejímu hlubokému ponoru do písní podlehli a také se jim zarosily oči.
V pestrobarevných šatech koketující Mariza se stala symbolem moderního fado a nerozpakovala do něho sofistikovaně začlenit jazz, flamenco, kapverdské morny, symfonický orchestr, klavír, perkuse nebo dechy, což si před ní nikdo v takové míře nedovolil. Na předchozím albu Fado Tradicional se nicméně vrátila k akustickým kořenům a prostému doprovodu tria s nenahraditelnou portugalskou kytarou, zatímco teď, znovu v produkci Javiera Limóna, dává znovu prostor zvuku velké kapely a dokonce popu, dá-li se u Marizy melodičtější, odlehčenější poloha nazývat popem v tom smyslu, jak ho jinak vnímáme.
Album má i široké autorské rozpětí, hodně skladeb je napsáno přímo pro Marizu a sama na něm skládá hold dvěma zpěváckým idolům: portugalské bohyni fado Amalii Rodrigues a velikánovi tanga Carlosi Gardelovi, mimochodem velkému obdivovateli fado.
"Stovky slov a všech myslitelných superlativů bylo věnováno kráse vycházející z jejích úst. Je to něco, co se vzpírá definicím a vágním popisům. Jednoduše řečeno, Mariza má hlas dotýkající se duše. Po celém světě, i tam, kde nerozumějí portugalštině. Ona je proto ztělesněním fado," uvedl loni na Womexu v oslavné řeči britský publicista Jim Hickson a nové album Mundo, na němž Mariza pro fado zřetelně hledá novou kosmopolitní identitu, mu dává z pravdu.
Jiří Moravčík
