Prospect Hill (2015)
Dom Flemons
Music Maker
25.12.2015 | Třetí sólové album odráží Flemonsův dlouholetý zájem o "mladší" 50. a 60. léta a víc než kdy předtím se na něm představuje jako originální autor.
V průkopnické černošské kapele Carolina Chocolate Drops plnil zpěvák a multiinstrumentalista Dom Flemons roli showmana co si rád na koncertech povídal s lidmi a nenápadně je zasvěcoval do pravěku americké hudby. Ani zisk Grammy a narůstající úspěchy ale jeho rozhodnutí skupinu opustit nezvrátily.
Carolina Chocolate Drops nabízeli od roku 2005 esenci úplně té nejstarší myslitelné old-time music a oživila povědomost o zapomenutých houslových šramlech z podhůří Apalačský hor vedených černými hráči.
"Chodili za námi lidé a ptali se: to je něco z filmu Bratříčku, kde jsi? Ne, odpovídali jsme, ještě starší. Zkuste si představit co bylo před blues a country. Jeden mladý kluk nám tehdy upřímně řekl: to nějaká hudba už existovala?,“ vzpomínal Dom na počátky Carolina Chocolate Drops, akustické kapely s archaickým zvukem, moderním smýšlením a strhujícím hlasem Rhiannon Giddens.
Trio se postupně rozrostlo na kvartet. K banjům, houslím a kytarám přidalo violoncello, rytmiku a beatbox. Od prastarého stringbandového repertoáru nespoutaně přecházelo do současnosti. Nedokázalo se ale vzdát svobody, kterou jako pátrač po archaismech proslulo, proto hledalo i jiné cesty a odmítalo ctít pravidla žánru. Za album Genuine Negro Jig (2010) získala skupina Grammy a následující Leaving Eden (2012) v produkci Buddy Millera ji vytáhlo do pozice mezinárodní hvězdy. V tu chvíli se paradoxně začala Carolina Chocolate Drops drolit: sestava doznala změn, odešel Dom Flemons a Rhiannon Giddens se upnula k sólové dráze. S producentem T-Bone Burnettem natočila debutové album Tomorrow Is My Turn (2015) a podílela se i na projektu zhudebněných neznámých Dylanových veršů Lost on the River: The New Basement Tapes.
"Hrajeme spolu, doprovázejí mě, ale Carolinu Chocolate Drops jsme na čas uložili k ledu. Snad spolu ještě někdy něco uděláme," vysvětlila aktuální stav skupiny Rhiannon Giddens.
Předcházející dvě Flemonsova alba pozornost nijak výrazně neupoutala, částečně totiž kopírovala snažení domovské kapely. Na Prospect Hill se od ní chtěl podle svých slov důrazněji odstřihnout: jako songwriter i obdivovatel raného neworleánského jazzu, ragtime, piedmontského blues, rock´n´rollu a dylanovského folku. S převodem do Flemonsovi nejbližšímu old-time stylu producentsky pomohl bluesman Guy Davis. Z alba pak máte pocit, že s Flemonsem a jeho skromnou akustickou kapelou sedíte někde v hospodě a posloucháte pábitelské vyprávění proložené syrově odvázanými skladbami jakoby k tomu účelu vypůjčenými a jím samým složenými.
A kuriozita na závěr: nahrávání dokončili v den, kdy zemřel Pete Seeger, Flemonsův celoživotní vzor díky kterému začal kdysi hrát na banjo.
Jiří Moravčík
