Tango (2014)
Yasmin Levy
World Village
14.08.2015 | Izraelská zpěvačka spojená dosud se srdcervoucími sefardskými písněmi a o nic méně dramatičtějším flamenkem, se podle svých slov vydala na sebevražednou misi, když se znenadání rozhodla zpívat klasické argentinské tango.
"Nejvíc na něm miluji, že jsem v něm neobjevila snad žádnou veselou skladbu, všechny jsou smutné a smutek to je moje parketa," vysvětlila Yasmin Levy, která se tak konec ukázala být ideálním tlumočníkem melodramatičnosti argentinské huební pýchy.
Cožpak o to, vstříc nejistotě se dá i daleko nebezpečněji; pamatujete, jak Astoru Piazzollovi za tango nuevo nabančili? Ale tango, podobně jako sefardská hudba, přece také přetéká smutkem, osudovostí a nitěrnou bolestí. Takový emoční odskok se Yasmin proto při vší překvapivosti zase nepodařil. Ďábel tkví v "detailu": nechala se doprovázet symfonickým Izrael Netanya Kibbutz Orchestra, flamenkovým kytaristou Yechielem Hassonem a hráčem na bandoneon Amijaiem Shalevem.
To s ním a rozevlátými, netypickými aranžemi se zpočátku obávala před puritány předstoupit: album, záznam koncertu, leželo tudíž u ledu skoro dva roky. Zbytečně, je nádherné a jeho staromilský ráz vás ihned pohltí.
Kdo si pamatuje, jak portugalská zpěvačka Mariza nechala jinak komorní fado kdysi doprovázet brazilským symfonickým orchestrem, údajnou zpronevěru tradicím u Yasmin nevnímá tak vyostřeně. Nakonec za nahrávku doplněnou filmovým záznamem koncertu sklízí uznání - i v Argentině, kde si jinak na nějaké revoluce se skladbami od Carlose Gardela, Alfredo la Pera Piazzoloo, Gerardo Matos Rodriguez nebo ranného Astora Piazzolly moc nepotrpí.
"Když mě dirigent Yaron Gottfried vybídl ke zpěvu tanga, byla jsem šťastná, že jsem našla další domov pro mou melancholickou duši, teď bez nutnosti se pořád omlouvat, že zpívám smutné písně. Tango je smutné a smutek je podle mne jeden z největších darů života."
Jak je pro Yasmin příznačné: k tangu se přitiskla dychtivě vášnivým, teatrálním hlasem, kterým, když se jí zachce plakat, rozpláče i publikum, a rozhodně to nemá nic společného se zábavou. Rozdíl je možná v žánrech, určitě ale ne ve zpěvaččině hloubce odevzdání se písním.
Například ve slavné Los Mareados, složené ve 40.letech Juanem Carlosem Cobiánem na text Enrique Cadícamoa. Yasmin Levy se naprosto přesvědčivě vtěluje do nešťastně zamilované dívky se zraněnou duší, zapíjející v baru žal nad láskou, lítostí a bolestí. "Piju šampaňské příteli a netruchlím, směju se jako blázen, protože vím, že už vás nikdy neuvidím. Pojďte, budeme dnes večer hodně pít, protože to je naše poslední noc."
Yasmin Levy prý tango často po nocích poslouchala, nicméně ji prý trvalo, než se dostala písním na kloub a zjistila, jak tuhle hudbu obodivuje. Odvážit se ho zpívat na veřejnosti ji ale strach dlouho nedovolil, nevěřila si. Teprve podání argentinského zpěváka Roberto Goyenecheho ji leccos ozřejmilo: "Ukázal mi podstatu tanga, smutku, naděje a zlomeného srdce. Buď jsem byla hloupá a ignorovala některé věci nebo naopak drzá, abych se dotknula písně La Ultima Curda, jedné z nejtěžších písni všech dob, ale riskla jsem to."
Jiří Moravčík
