Balas y Chocolate (2015)
Lila Downs
Sony Music
14.08.2015 | Lile Downs nechybí takřka nic, co by měla mexická zpěvačka potřebovat: ženská živelnost, sociální empatie a spjatost s dávnými tradicemi. Aktuálně ještě přesvědčení: "Myslím, že doba je dost těžká na to být optimistický."
Prý nejosobnější a politicky nejnaštvanější album, tak ho alespoň Lila Downs prezentuje, a stavy nálad vtiskla i do názvu: Kulky a čokoláda.
Významů má víc, všechny se ale točí okolo rozporů současného Mexika. Titulní skladba Balas y Chocolate jde až za hranice: Downs zpívá a rapuje o dětech masově utíkajících ze zemí střední Ameriky - největších vývozců kakaových bobů - kdy značná část z nich po cestě umírá.
Lila Downs - po matce Mexičanka indiánského původu, po otci Američanka - na korektnost zapomněla už dávno, na předcházejících deseti albech to dávala americkým i mexickým politikům pořádně sežrat. Na posluchače odjinud ale vždycky myslela: silná, často nadnárodní a ekologická témata prostírala s bujně taneční, popem a rockem zasaženou hudbou. Radostnými latinskoamerickými rytmy a působivými melodiemi vztek s beznadějí nikdy nezakrývala: její španělštině nemusíte rozumět, z vášnivého zpívání "celého svého já" si každý celkem snadno odvodí, že v textech o nic méně důležitějšího než o život zbavený iluzí nepůjde.
Co nám po nich, svých starostí máme dost, řekne si možná někdo: ano, i tak lze třináct skladeb brát a klidně si na ně zatančit. Střemhlavá La Burra, cumbia Humito de Copal, parádní mariachi duet La Farsante s mexickým zpěvákem Juanem Gabrielem nebo akordeonové norteño Una Cruz de Madera k tomu vybízejí.
Pokud jste si ale zvykli vnímat alba komplexně s videoklipy, mariachi rocková skladba La Patria Madrina vaše taneční nadšení zmírní. "Spatřila jsem peklo, dívala jsem se na zprávy," otevře ji hlas Lily Downs střídající tradiční indiánské oblečení s uniformou zapatisty obtěžkaného nábojovými pásy; veselé masky lebek s popravami drogových dealerů, záběry na krásnou přírodu s nekontrolovaným kácením lesů. Skladbu jakoby tvoří dvě části: hrůza a naděje. Mačetami máchající Lila Downs zvládá obě role, přesto si na pomoc přizvala identicky naladěného kolumbijského rockového zpěváka Juanese a tak posloucháme vlastně velký hit, nebýt plakátů upozorňujících na hrůzné loňské zmizení čtyřiceti tří studentů v mexickém státě Guerrero (bezmála polovina byla nalezená v masovéí hrobě mrtvá) a závěrečné demonstrace, kdy se smrtky promění v konkrétní lidi.
U klasického rancheras Cuando Me Tocas Tú se saxofonem manžela Paula Cohena zjihnete z jiného důvodu a připravíte se na závěrečnou hymnickou Viene la Muerte Echando Rasero: oslava smrti souvisí jak s národním svátkem Dia de los muertos (Den mrtvých), kdy Mexičané v maskách kostlivců pořádají na hrobech večírky pro pozůstalé, tak s faktem, že doktoři nedávno sundali docela těžce nemocného Cohena hrobníkovi z lopaty.
Kulky a čokoláda, smutek a veselí, naštvanost a odhodlání, pláč pro Mexiko i jeho oslava, rozjímání a tanec - o tom všem je nové album Lily Downs.
Jiří Moravčík
