Fofoulah (2014)
Fofoulah
Glitterbeat Records
14.08.2015 | Fofoulah: Je to tam! Přesvědčení o naplnění afro-západní mise nemohl britský bubeník Dave Smith vyjádřit úderněji.
Jako když bouchnete do bubnu sabar: hlomozivého symbolu senegalské a gambijské hudby a rytmického vůdce alba. Směsí západoafrických polyrytmů, elektronických tanečních beatů, jazzu, funky a hip hopu zatočilo hlavu nejen posluchačům, proniklo snad do všech relevantních hudebních anket loňského roku.
Dávno se ví, že Londýn afro-západní fusion music přeje: na rozdíl od pařížské africké scény se britská multikulturní metropole soustředí víc na taneční elektroniku, improvizační hudbu a moderní jazzové formy. Dave Smith ale čerpá z daleko více zdrojů: tím nejcennějším se jazzmanovi staly pobyty v Gambii, kde studoval hru na tradiční sabar; artilerii dunivých dřevěných bubnů spojených z jedním z nejkomplikovanějších západoafrických rytmů; a s velkou pravděpodobností i planetárních. Praxe k nezaplacení, uplatněná v projektech Outhouse Ruhabi, Loop Collective, v tranzovních JuJu nebo doprovodné kapele Roberta Planta.
Album Fofoulah (v jazyce wolof "je to tam") připomíná pavučinu a Smith nenasytného pavouka ohledávajícího možnosti polapení co největšího množství společně smýšlejících hudebních much. Griotská poezie senegalského zpěváka Batch Gueye, hammondky Toma Challengera, "mbalax" kytara Phila Stevensona, neúprosný tah bicích podkreslených dubem a albový otvírák No Troubles pak ani nemůže zastřít, že i vše následující bude profitovat z takřka neutancovatelných rytmů a hypnotického groove.
Batch Gueye vládne ječivě sytým hlasem většině skladeb, přesto: Hook Up rozduněnou sabary, zvukem talking drumu a exhibicí saxofonů, si užil hostující Juldeh Camara, gambijský parťák Roberta Planta a Justina Adamse.
A po vyslechnutí Blest, tranzovní skladby s berbersky prolamovaným vokálem alžírské zpěvačky Iness Mezel, pak informované napadne, že do rytmického dobrodružství přizval Smith samé letité spoluhráče a přátele. S jedinou výjimkou: exponent experimentálního hip hopu Ghostpoet v Don't let your mind unravel, safe travels nicméně potvrzuje, jak bedlivě Smith vnímá nejčerstvější proudy londýnského elektronického undergroundu, konkrétně bass music. Vyslovenou radost mu pak přináší, pokud dubové echo a elektrobeaty nejsou v klinči s mistrovským sabar bubnováním Kaw Secka z Gambie a opravdu mimořádnou baskytarou Johnny Brierley. Nejsou, samozřejmě, na tom lze trvat. Vše do sebe zapadá, včetně psychedelických dozvuků analogových syntezátorů.
Album vrcholí sedmiminutovým jamem Reality Rek, skutečnou kompresí strhující fúze Fofoulah natáčené ve studiu Petera Gabriela Real World.
Jiří Moravčík
