Mount the Air (2015)
The Unthanks
Cadiz Music Ltd
10.04.2015 | Spousta okolností tomu nasvědčuje: skladatel a multinstrumentalista Adrian McNally a faktický leader skupiny The Unthanks se stává Brianem Wilsonem anglického folku.
Myšleno co do ambicióznosti, kompoziční rozevlátosti a neostýchavosti, s jakou už delší dobu překračuje hranice scény. Bez podpůrných prostředků a tikem šílenství v oku nutno dodat.
Celoživotní posedlost Milesem Davisem, King Crimson, pozvolný zájem o trip hop a symfonické teritorium vykolíkované Sufjanem Stevensem, nechává McNally na albu meandrovat způsobem, že řadit dnes The Unthanks mezi folkaře, zdá se být jednoduše už samospádné.
Než se na naléhaní manželky Rachel k ní a sestře Becky v roce 2008 připojil a z Rachel Unthank & The Winerset se stali The Unthanks, neměly o uznání nouzi: za album The Bairns se dočkaly nominace na Mercury Prize a dalších významných cen. Následující Here's the Tender Coming a Last – už plně v režii McNallyho – ale zvukově zmohutněla a odvážně vzdálila běžnému folku. Těžko budete proto na anglické folkové scéně hledat skupinu okupující obálky tak rozdílných magazínů jakými jsou NME a fRoots.
Uvážíme-li, že nápady McNally nezvládá zapisovat do not a podle svých slov se v nich vlastně moc nevyzná a všechno to za něho dělá houslistka Niopha Keegan, nestačíme se divit, že se pouští do tak náročných projektů
Rachel a Becky se od severoanglického Northumberlandu, kde se mluví dialektem Geordie ( to kdybyste jim ne vždy rozuměli) neodstřihly: temným baladickým a sociálním tématům, symbolizujících zpěvníky rodného kraje, zůstávají věrné. Hudebně ovšem s McNallym jakoby spíš přilétly z jiné planety, na které objevily svůj jedinečný zvuk, styl a volné nahlížení na tradiční materii.
Například titulní desetiminutovou skladbou Mount The Air, volně převzatou z tradiční sbírky v Cecil Sharp House, provází jako na procházce jazzová trumpeta hostujícího Toma Arthura, aktuálně ponořeného do berlínské improvizační scény. S hlasy sester, klavírem a jemnými bicími evokuje atmosféru některých Davisových nahrávek: McNally vyloženě uvádí inspiraci Sketches of Spain.
Naopak skladba Flutter míří při se vší velebností naproti současnosti: najdou se v ní fanoušci Portishead a trip hopu.
Zkrátka řadit The Unthanks mezi anglické folkaře, zdá se být jednoduše až samospádné a zjednodušující, což platí také pro sugestivní Died For Love.
Sesterský duet Magpie (přidává se k nim i houslistka Niopha Keegan) doprovází pouze strašidelné drone harmonia a občasný přechod po činelech: dost na vybuzení fantazie vedoucí k rozhodnutí odložit případnou návštěvu nočního hřbitova.
Jiří Moravčík
