The New Basement Tapes (2014)
Lost on the River
Electromagnetic Recordings
11.03.2015 | Ztracenci od Dylanovy řeky
Nebyl to špatný nápad: nechat zhudebnit neznámé Dylanovy texty, to když on sám se k tomu neměl a navíc si to přál. Na posluchačsky vstřícném albu se šťastně protnuly ambice aktérů s nepietním přístupem. Kdyby vám to proto někdo dopředu neřekl, s Dylanem byste si album pravděpodobně asi nespojili.
Složit hudbu k bezmála padesát let starým textům Boba Dylana, který vás k tomu osobně vyzve a vy ani pořádně netušíte co ho k tomu vedlo? No, na rovinu, hodně zapeklitý úkol a pro někoho rovnou umělecká sebevražda. Americký producent T Bone Burnett ovšem výzvy, a to i ty největší, nikdy neodmítal, navíc jsou s Dylanem dlouholetí přátelé. Takže sehnal několik zpívajících muzikantů, zavřel je loni v březnu na dva týdny do studia Capitol Records, kde všem rozdal původní Dylanem ručně psané texty a prohlásil, že ne nutně se o ně musí poprat, takže pokud jedny verše zhudební víc lidí a vznikne tak několik odlišných skladeb, mohlo by to být i zajímavé. A také že ano, ačkoliv nejeden dylanolog zaskřípe zubama, jakouže to hudbu si jejich pastýři dovolili podsunout. V tom totiž spočívá Burnettův fór: ačkoliv texty pocházejí z roku 1967, z Dylanova legendami obestřeného "basement" období, skladby mají současný friendly zvuk a nesou v sobě skladatelský rukopis autorů; ryzí reakci na text a ne nutně vždy dylanovskou.
"Elvis Costello napsal skladbu jako Elvis Costello, jenom měla shodou okolností Dylanův text," vysvětlil přístup Taylor Goldsmith ze skupiny Dawes.
Co jiného přece chtít i po Marcusu Mumfordovi (Mumfords& Sons), Jimi Jamesovi (My Morning Jacket) a Rhiannon Giddens (Carolina Chocolate Drops) než osobní vklad, jakkoliv se všichni do jednoho k odkazu Dylana vždycky hlásili.
Elvis Costello pak woodstockou éru po cockerovsku narouboval na Six Months in Kansas City.
Burnett okolo z jamování spontánně vytrysklých verzí - mix anglického folku, americana, popu, old-time music, gospelu a řezavého rocku - vášnivých hlasů (včetně sboristek) a nadupaného muzikantství vyhlášených multiinstrumentalistů, jakými bezesporu do jednoho všichni jsou, vystavěl exkluzivní sound produkci. Shodneme se proto na tom, že pravým požehnáním pro album je Burnett schopný stmelit i nestmelitelné, z nesourodosti vygenerovat originální hudební projekt. Spousta skladeb strhne a není těžké si tipnout, že po nich sáhnou fanoušci jednotlivých aktérů. Tvůrci těží z vděčného příběhu nalezených textů, vždyť Dylan zůstává pořád silným tématem, hudebně z něho ale utíkají, nepodřizují se mu natolik, aby každému hned naskočilo: to musí být zaručeně něco od Dylana.
Jedinou ženu do sestavy - zpěvačku, houslistku a banjistku Rhiannon Giddens - nepřizval Burnett kvůli hlasu dolaďujícímu mužské sbory, nemyslel u ní ani na částečnou genderovou vyváženost, je z Rhiannon paf už delší dobu a právě produkuje její sólové album. Ostatně pátrání její kapely Carolina Cocholate Drops v zapomenutém pravěku americké hudby, do níž k překvapení Američanů výrazně přispěly černošské string bandy, ocenil Burnett přesvědčivě nahlas už mnohokrát. A když loni v New Yorku uspořádal opulentní večírek Another Day/Another Time: Celebrating The Music of Inside Llewyn Davis , přecházející během večera z filmového proma do oslavy americké folkové hudby, tetelil se z toho, že na druhý den všechny noviny sice horem dolem psaly o Joan Baez, Patti Smith, Jacku Whiteovi, Marcusu Mumfordovi, Punch Brothers nebo Gillian Welch, do hodně titulků se ale jako hvězda večera dostala, nenápadná, zato omračující drobná míšenka Rhiannon.
Zazářila také na albu The New Basement Tapes: výtečnou skladbou Spanish Mary a neméně ojedinělou Hidee Hidee Ho #16.
K atraktivitě příběhu přispěla samozřejmě i krátká přítomnost Johnny Deppa s kytarou ve studiu, kde vše zaznamenával filmový dokumentarista Sam Jones.
Natočeno bylo čtyřicet skladeb a prvních dvacet vyšlo na albu. Pokračování prý zanedlouho. Fanoušci Boba Dylana dostávají totiž opravdu zabrat: souběžně vyšla také šestialbová kolekce The Basement Tapes Complete: The Bootleg Series, Volume 11, zahrnující sto třicet devět skladeb natočených Dylanem a kapelou The Band v roce 1967, na jejichž oficiální souhrnné vydání se dylanologové dodnes třásli.
(2015, Vltava)
Jiří Moravčík
