Béla Fleck & Abigail Washburn (2014)
Béla Fleck & Abigail Washburn
Rounder Records
11.03.2015 | První společné album naprosto rovnocenných manželských partnerů: to jen pro ty, kterým skvělá banjistka, zpěvačka a přesahy proslulá skladatelka Abigail dosud unikala; i když, pardon, něco takového snad ani není možné.
A zbytečných obav zbavuje také vždy přesně mířící recenzent Robin Denselow: "Doporučujeme i těm, co si myslí, že nenávidí banjo."
Od jiných nástrojů oproštěné album nevzešlo z exhibičních ambicí, jak by někdo u mistrovských hráčů předpokládal: s každým poslechem roste do výšin emotivním, až naříkavým, studiově několikrát "zdvojeným" hlasem Abigail a zvoleným repertoárem, převážně z amerických sbírek.
Připomínaný prvotní impuls k vzniku desky- narození syna a rodinná pohoda - dvojici určitě nezatáhl do bažin rozplývání se z domácího štěstí: zmínek o smrti je tu docela dost. Anglickou baladu Pretty Polly i její vlastní Shotgun Blues zpívá Abigail z pohledu víceméně nešťastných vrahů: "V těch starých písních miluji, když vypravěč vlastně sděluje: OK, jsem fakt v prdeli. Uvidíme se v pekle."
A komplet o strachu ze smrti je velebný gospel A Am I Born To Die. Dupotem zdůrazněná strhující What'cha Gonna Do se hlásí k ekologii, šanci přežít ale prý máme, stejně tak uspět před Bohem, což naznačuje oblíbený tradicionál What Are They Doing In Heaven Today?.
Pokud jde o nanebevstoupení: Bélu za to, co dokázal a umí s banjem a za odmítání držet se bluegrassových šablon rozhodně čeká. Prvotní magnetizace hlasem Abigail na albu totiž brzy přejde také v obdiv nad Bélovým složitě strukturovaným, kapelu místy skoro nahrazujícím hraním.
A New South Africa dokazuje, jak hodně ho zasáhly studijní výlety do Afriky Je na něm i skladba New South Africa, jíž Fleck roku 1994 věnoval Nelsonu Mandelovi, tehdy čerstvě jmenovanému jihoafrickým prezidentem.. Banjo Banjo Béla vládne, jako manželský souboj ale skvostná instrumentálka nepůsobí, stejně jako celé album.
Jiří Moravčík
