Fair Warning (2014)
The Rails
Island Records
25.01.2015 | Manželé Kami Thompson a James Walbourne: mrtví plameňáci na kolejích.
Folkrock manželů Kami Thompson a Jamese Walbourneho nepřeslechnutelně čerpá z rodinných genů. Zkrátka pokud jste dcerou Lindy a Richarda Thompsonových, máte to v sobě. Kami občas frázuje jako táta, i na kytaru a mandolínu hraje úsporně, především se ale po něm upnula k anglickému folku, ačkoliv vyrostla na Nirváně. Což nebrání tomu, aby v tom neměla jasno: "Nenávidím nu folk, kdy dospělé ženy s akustickou kytarou zpívají dětskými hlasy něco, co zní trochu jako folk, ale ve skutečnosti je to introvertní shoegazing."
Kytaristovi a zpěvákovi Jamesi Walbournemu se po woodyallenovsku přezdívá Zelig: protože hraje a hrál s Pretenders, Pogues, Ray Davisem nebo Jerry Lee Lewisem.
Budoucí manželku mu dohodil spisovatel Nick Hornby: nazval ho "nadpozemskou křižovatkou mezi Jamesem Burtonem, Peterem Greenem a Richardem Thompsonem", což zaujalo Lindu a v roce 2007 ho pozvala ho k natáčení alba Versatile Heart. Tehdy se s Kami viděli poprvé, pustili se ale po vlastních trasách: oba natočili debutová alba a Kami si budovala kariéru po boku rodinného klanu Wainwrightů, Seana Lenonna a Bonnie Prince Billyho.
Nezapomněli na sebe: v roce 2011 založili společné duo Dead Flamingoes, zamilovali se, vzali a přejmenovali na The Trails.
Se skladbami Panic Attack Blues, Send Her To Holloway nebo Breakneck Speed budou znít povědomě všem fanouškům Fairport Convention - to díky rytmice: bubeník Cody Dickinson (Mississippi Allstars) a skvělý basista Danny Williams (Black Grape).
Většinu alba složili sami, z archívu si vybrali jen irský lament Bonnie Portmore a anglickou baladu William Taylor. Folk v nejpřirozenější akustické podobě je totiž láká: odpověď na otázku, proč s nimi hraje na housle Elizy Carthy; možná spojnice k závilosti na vražedných baladách i podlehnutí svůdnosti chytlavých folkpopových melodií, ingrediencí vlastních jí samotné i Lindě s Richardem.
Anglický folk představuje na albu nejdůležitější důležitý pramen: přeslazená country Younger s mandolínou a kytarou znějící jako steelka navozuje proto dojem, jakoby Walbourne podlézal tchánovi, milovníkovi country.
Hodně mládežníků se pokouší navázat na anglický folkrock 60. let: postrádají ovšem nadhled a odvaz, ke dnu zaměnitelnosti je stahuje křečovitá snaha začlenit ho do současnosti.
Kami, James, Eliza a producent, indie rocker Edwyn Collins, se retru vyhýbají, nezaklínají se ani autenticitou. Setkání s folkrockem zprostředkovávají s vědomím, že je bude někdo srovnávat s Thomsonovými, nicméně jen chvíli, než pochopí, jak hodně odlišně - bez přepjaté ctižádosti - ho manželé tónují do aktuálních jazykových a zvukových barev.
Strategii srovnávání navozují také lidé z Island Records: po letech kvůli The Rails oživují slavnou Pink sérii na níž vyšla většina alb Thomsonových, včetně toho posledního, nejslavnějšího Shoot Out the Lights z roku 1982, kdy už se Linda s Richardem k sobě nemohli ani přiblížit, protože bys se podle svých slov asi zabili.
Nehezkou perspektivu manželství a hudební budoucnosti ale Kami humorně shazuje: "Naším dlouhodobým cílem je samozřejmě natočit podobně skvělé rozvodové album."
Jiří Moravčík
