Khun Narin’s Electric Phin Band (2014)
Khun Narin’s Electric Phin Band
Innovative Leisure
15.10.2014 | Pro někoho může být signálem, že o thajskou hudbu se zčerstva zajímá vlivný magazín The Wire. Kolem pouličních kapel s obskurním tlampačovým PA systémem z provincie Phetchabun je totiž najednou živo.
Khun Narin’s Electric Phin Bandu teď na americkém labelu vyšlo debutové album a první reakce se stotožňují: psychedelie jakou jste ještě neslyšeli.
To je pravda, zatím o ní v náznacích mluvili jen turisté mířící na místní populární festivaly a upozornění přišla od blogerů navádějících k amatérským záběrům na You Tube. U Khun Narin’s Electric Phin Bandu má zatím přednost mediálně vděčný příběh náhodného objevení, o podstatě té hudby se už dočtete minimum nebo jen v hrubých nástinech. Pokud se ale o podobnou hudbu z Thajska zajímáte a měli jste ji možnost slyšet na letošním festivalu Respect v podání The Paradise Bangkok Molam International Band, psychedelický jam band vám, na rozdíl od Američanů, zas tak šokující nepřijde. Což se nevylučuje s tím, že jak album, tak další průzkum kapely na You Tube vás nechytnou.
Alba Sound of Siam: Leftfield Luk Thung, Jazz and Molam from Thailand 1964 -1975 a Thai? Dai! The Heavier Side Of The Luk Thung Underground, sestavená britským novinářem a producentem Chrisem Menistem, vytáhla pře dvěma lety ze zapomnění experimentální období, kdy se v 60. letech tradiční vesnická hudba v thajském Bangkoku stala součástí rodící se popmusic. Odkryly příběh jedinečného kulturního třesku na pozadí politických změn, vietnamské války a masivní migrace vesnického obyvatelstva do měst. Bangkok v 60. letech představoval tavící kotlík, v němž nejpopulárnější thajské styly luk thung a mor lam nasály městskou kulturou a Západními vlivy rafinovanou intuitivní metodou: buď to vyjde nebo to zahodíme.
„To je asi hlavní důvod proč lidé o nahrávkách říkají, že něco takového předtím neslyšeli. Je to hudba mimo kategorie, protože pochází z časů experimentů,“ vysvětlil Chris Menist.
Oba styly absorbovaly spoustu vlivů: latinské rytmy, bollywoodské soundtracky, jazz, soul nebo americké country. Testem kreativní přizpůsobivosti prošli Thajčané ale nejvíc pod tlakem amerických vojenských rádií: rock´n´roll, jazz a pak sanfranciský rock nebo psychedelie ranných Pink Floyd zarezonovaly na thajské hudební scéně až překvapivě silně.
Pro mor lam je rozhodující dynamický, místy až funky rytmus perkusí a dva zvukově zřetelně vyčnívající nástroje známé z Respectu: kaen, bambusová foukací harmonika, jakési ústní varhany a dvou nebo třístrunná loutna phin. Tahoun veškeré psychedelie pouličních kapel: elektrifikovaná, s Fender snímačem, přehnaná přes efektové krabičky - jako rocková kytara (často dvoukrká). Sama ale tak drsného, zkresleného zvuku nedocílí: ten vychází až z tlampačového PA systému se subwoofery, poháněném agregátem. Na kolečkách ho táhnou v průvodu dobrovolníci a okolo kráčí bubeníci, perkusité a baskytarista. Posloucháme ale vůbec instrumentální psychedelii v západním slova smyslu? Nebo spíš místní bizarní variantu mor lan, do které se přelily moderní vsuvky, aby pouliční party pro celé vesnice dostaly ten pravý taneční říz? A nenapoví nám něco video s kapelou Beer, kde uprostřed skladby slyšíme citaci hitu Zombie od Cranberries?
Když ho doma v Los Angeles poprvé shlédl Josh Marcy, zvukový inženýr Apple, anž by předtím cokoliv z thajské hudby slyšel, okamžitě se rozhodl: to musím natočit.
Lidé z labelu Innovative Leisure mu poskytly finance, on si přes Facebook a přátele získal kontakty na loutnistu a kapelníka Khun Narina a vydal se s MacBookem a pár mikrofony do Thajska.
Při podrobnějším hledání zjistil, že Beer jsou součástí tradice podobných pochodových kapel a také, jak hodně se od sebe liší podle toho, jakou hudbu vstřebávají a co od nich chtějí lidé slyšet. Některé k zdůraznění příklonu k západní popmusic používají klávesy, jiné dávají přednost tradičnějšímu zvuku. Khun Narin Electric Phin Band přišli Marcymu nejzajímavější, nejpsychedeličtější a překvapilo ho, že se nejedná o profesionální hudebníky. Hrají pouze po práci, o víkendech a slavnostech a proto si to užívají.
Jiří Moravčík
