Toumani & Sidiki (2014)
Toumani & Sidiki Diabaté
25.06.2014 | Ne jen tak obyčejný koncert pro dvě kory.
Malijský virtuóz na koru Toumani Diabaté má vyloženě pech na projekty sklízející celosvětovou slávu. V roce 1996 spolu s dalšími Malijci z dosud nevysvětlitelných důvodů nedorazil do Havany, takže Buena Vista Social Club se musela obejít bez nich. V loňském roce mu zase nemoc a politická situace v zemi znemožnily s velšskou harfistkou Catrion Finch natáčení nejlepšího alba world music roku Clychau Dibon, takže smetanu za něho slízl Seckou Keita.
Nu což, řekl si, a se synem Sidiki Diabatém nabídl koncert pro dvě kory. Mistrovští hráči reprezentující bezmála osmdesátou generaci významného griotského rodu během tří dnů, bez předchozích zkoušek, na jeden zátah, natočili v Londýně instrumentální v mnoha směrech unikátní album. Společně si totiž zahráli zcela poprvé a oba přicházejí ze zcela odlišných žánrů: Toumani z pozice tradičního koristy, Sidiki z trůnu nejpopulárnější hvězdy malijského hip hopu, přestože elektrobeaty jeho skupiny Iba One kora rovnocenně doprovází.
Koru coby solový koncertní nástroj představil světu v roce 1970 albem Ancient Strings Sidiki Diabaté, přezdívaný Král kory, jinak Toumaniho otec a Sidikiho dědeček, po němž z úcty přejal i jméno. Sidiki Diabaté album natočil s Djelimady Sissoko a Toumani s jeho synem Ballake Sissoko na jejich úspěch navázali o devatenáct let později albem New Ancient Strings.
Běžný posluchač z instrumentální hudby těžko pochopí, jakým tématům se Toumani se Sidiki věnují, takže v orientaci pomáhají názvy skladeb: z nich je pak zřejmé, že měli potřebu komentovat současné horečnaté dění v Mali. Jedna ze skladeb se například jmenuje Dr Cheikh Modibo Diarra, tedy po ministerském předsedovi svrženém malijskou armádou. Názvem Lampedusa se zase vracejí k tragické smrti stovek afrických uprchlíků, kteří loni čtvrtek během plavby do Evropy utonuli u břehů italského ostrova Lampedusa. Smutkem prozvoněnou skladbou zároveň upozorňují, že útěkem z Afriky do Evropy se uprchlíkům život příliš nezmění. Pokud cestu na bárkách přežijí, čekají je většinou uprchlické tábory a pozdější návrat domů.
Z paměti mandinských griotů ale vydolovali také spoustu skladeb z Gambie, v Mali od 50. let opomíjených nebo úplně zapomenutých. V Bansang třeba symbolicky připomínají dávnou slávu města, představující v koloniálním období důležitou gambijskou kulturní a obchodní křižovatku, do čehož si lze promítnout Toumaniho připomínku, že to samé šlo před rokem 2012 vztáhnout na kterékoliv město na severu Mali.
Možná vám to přijde divné, pravdou však zůstává, že griotem se sice narodíte (jiná možnost se jím stát neexistuje), záruku výuky vám to ovšem nedává: pokud jde o předávání hráčských zkušeností, od vlastní rodiny se toho většinou moc nedozvíte. Na výzvědy a do "školy" vám nezbývá než chodit k příbuzným nebo k sousedům. Takže když Toumani tvrdí, že od otce nedostal nikdy byť jen jedinou lekci na koru, vlastně tím omlouvá zanedbávání vlastního syna. "Zahrát si s tátou byl pro mne vždycky sen," tvrdí proto Sidiki a nám to dává smysl.
"Můj syn má svůj způsob hraní a já také. Nic jsem mu nevnucoval, pouze jsme oba přístupy smíchali. Album je proto přehlídkou starých písní zahraných dnešní technikou. Setkává se na něm minulost s přítomností a možná i budoucností," uvedl pravděpodobně nejlepší korista Západní Afriky.
"Toumani má blíž k lyrice, rozjímavosti a majestátnosti, jeho zvuk je zvonivější a brilantnější. Sidiki sází na ohnivá staccata a prsty mu po jednadvaceti strunách běhají tak neuvěřitelně rychle, až připomínají kolibříka v letu," vysledovala spoluproducentka Lucy Duran, významná britská publicistka a znalkyně západoafrické hudby, zasvěcená kdysi do hry na koru už nežijícím gambijským velikánem Amadu Bansang Jobartehem.
Za mixážním pultem opět seděl Jerry Boys a produkce se ujal šéf labelu World Circuit Nick Gold - dvojice zodpovědná za Buena Vista.
Vztahy mezi mladými rapery a grioty nebyly v minulost zrovna idylické: nejodbojnější hip hopová větev dávala griotům - odvěkým opěvovatelům králů a šlechticů - sežrat jejich údajné lichotnictví směrem k politikům. Albové spojení tradičního griota a rapera vyprodávajícího velké stadiony proto novinář Andy Morgan vnímá jako významnou zprávu pro malijskou hudební scénu.
"Jen málo lidí v Mali bezprostředně tušilo blížící se krizi. V zemi všichni za slovy o demokracii viděli korupci a politickou nekompetentnost, převládala ale lhostejnost cokoliv řešit. A když přišel čas na protesty, většina tradičních hudebníků se schovávala za metafory a prohlášení, že hudba je hudba a politika politika. Kromě raperů. Ti své SOS a výzvu ke vzpouře vypustili už před lednem 2012, jenomže je nikdo nebral vážně. Musíte si uvědomit, že když v dnešním Mali budete poslouchat rapery, je to jako byste se dívali na televizi. Úplně všechno dění v zemi kde takřka polovinu populace tvoří mládež nejlépe pochopíte z hip hopových skladeb," napsal Morgan.
Jiří Moravčík
