Eve (2014)
Angelique Kidjo
25.06.2014 | Album pojmenované po matce nevybočuje s žánrově neohraničeného afropopu, jakým se beninská zpěvačka proslavila po celém světě.
Měřeno funky stupnicí, stojí ale v úctyhodné kariéře "malé vichřice požehnané impozantní energií" asi nejvýš.
Věnovala ho africkým ženám: "Nikdo si ještě neudělal čas ukázat krásu, hrdost a odolnost afrických žen, skrývajících za úsměvy každodenní starosti."
Nová Mama Africa se za práva afrických žen nepere poprvé, velvyslankyně dobré vůle UNICEF a zakladatelka nadace pro vzdělání afrických dívek Batonga Foundation své poslání bere naprosto vážně a stojí za ní výsledky. Vybírá si zvláštní honoráře: inspiraci. Předloni navštívila keňskou vesnici a místní ženy ji zazpívaly píseň M'Baamba (v upravené funky verzi zazní na úvod). Můj ty bože, vypadlo prý z ní při pomyšlení, že právě získala koncert nového alba: na každé ze skladeb proto slyšíme úplně jiný ženský sbor pocházející z vesnic jejího rodného Beninu.
S hotovými základy objížděla Angelique s manželem, skladatelem a hudebníkem Jeanem Hébrailem zemi, pouštěla je ženám a na místě všichni společně vymýšlely, jak do nich dravé, polyfonní, jemné, ale vždy spontánně, s vrozenou muzikální intuicí reagující sborové vokály napasovat. Nevědět to, tipujete na profesionálky, což je na tom všem fascinující, protože se dokázaly vypořádat nejen s funky nasazením rytmického motoru - bubeník Steve Jordan, baskytarista Christian McBride a kytarista Lionel Loueke - ale také s hudbou, jakou většina z nich dosud neměla možnost slyšet. Však si to od nich také Angelique nejednou vyslechla: děláš si srandu?
Copak bubeníci z beninské dechovky Gangbé Brass Band, důvěrně známého rytmu se ženy chytly okamžitě, za to nezvyklé melodie smyčců Kronos Quartetu je mátly; jenomže se ukázalo že rozpaky panovaly zpočátku i na straně Newyorčanů. Přesto nakonec patří skladba Ebila o víře v dětské dědice našich vlastností mezi vrcholy alba. Také Awalole se funky napětí alba dalece vzdaluje: Angelique se sborem nadnáší lyricky vzedmutý Luxembourg Philharmonic Orchestra. Znají se: doprovázel ji i ve dvacetiminutovém opusu Ifé, který pro ní podle tradičních beninských legend složil Philip Glass (byl uveden letos v lednu).
Všechny skladby - až na tradiční M'Baamba - složila Angelique s manželem: texty, odezpívané jak je pro ni zvykem ve čtyřech západoafrických jazycích, napsala ale sama. A produkce se ujal Patrick Dillett (David Byrne, Peter Gabriel), znovu obdivuhodně reagující na přání pozvat řadu exkluzivních hostů, otevírající sice sebejisté, přesto k výzvám svolné beninské divě dvěře do nových komnat. Strhující Kulumbu o "šťastných mužích co mají doma nejšťastnější ženy" má neworleánskou pečeť s příchutí Karibiku a něco takového podle Angelique dokáže s grácií odehrát na klavír jediný muž: Dr.John.
Eve, jediná anglicky odezpívaná, se vymyká využitím electro beatů a rovnocenností dvou vášnivých hlasů: nigerijská songwriterka Asa navíc starší kamarádku s ohledem na citlivé téma ženského přátelství popíchla k nečekané emotivnosti.
Mladého kytaristu a klávesistu Rostama Batmanglijho sleduje prý Angelique už dlouho: na newyorské poprockové skupině Vampire Weekend se jí zkrátka líbí nenásilné využití afrobeatu. Skladby Bomba a Hello vyzívají k tanci proto z celého alba málem nejvíc. Nicméně trumfne je Orisha: přemítání o zkresleném pohledu Západu na africká náboženství. Komplikovaný beninský polyrytmus prý nebyl schopen McBride odehrát a narychlo přizvaný basista Jerry Barnes (Stevie Wonder, Chic, Diana Ross) si také stěžoval, že "neví kdy a kde začít", takže mu zpěvačka poradila: "Nepočítej, skoč do toho a nech se bouchnout do hlavy."
Angelique Kidjo staví na precizní produkci a vytříbený, chytlavý afropop ji přitom slouží k přenosu humanistických myšlenek, což nezasvěcenému, notabene nazírajícímu přes naši optiku, může přijít podezřelé: schovávat popové ambice za poselství, není to laciné? Nicméně tak to v Africe a dnes už i celé její diaspoře chodí, hudba tady výhradně nefunguje jako únik od reality, naopak, zůstává v jejím jádru - radí, vysvětluje, informuje - a protože bylo Afričanům souzeno vyjadřovat se rytmy a tancem, neexistuje jediný důvod se toho najednou vzdát. A v úmyslu to nemá ani Angelique Kidjo, nucená se navíc podřídit tvrdým pravidlům západního showbusinessu, jehož součástí se dobrovolně už před lety stala. Nehraje to ale na dvě strany: našla si ideální střední cestu. Album Eve je toho skvělým důkazem.
Jiří Moravčík
