Won’t Be Long Now (2013)
Linda Thompson
Topic
24.03.2014 | Matka rodu Thompsonů na hudební důchod nepomýšlí. Neplatí pro ní, že i když to někdy opravdu nejde, tak se do toho nepouští.
Ikonu britského folkrocku totiž od 80. let sužuje těžký handicap: vážná nemoc hlasivek. Nemá prý ale jinou možnost: potřeba vyzpívat se z lásky k rodině a blízkým a zároveň je v tu chvíli mít okolo sebe, nutí Lindu Thompson, byť s dlouhými odmlkami, vracet se na scénu.
Na její nejfolkovější a nejakustičtější album jsme čekali šest let a vedle rodiny se na něm objevují skoro ti samí přátelé z předešlé desky Versatile Heart a dalších pár navíc. Nečekaně - po celé dekádě - také bývalý manžel Richard Thompson: prokletí i středobod Lindiny kariéry.
Ti dva kdyby se kdysi nerozešli, kdoví, jestli by ještě žili; tak strašně se nenáviděli a navzájem ničili.
"Spousta lidí mě říkala, to musí být těžké s ním zase spolupracovat, ale je to snadné, byl jen dalším muzikantem ve studiu a věděla jsem, že to neposere," svěřila s magazínu Uncut.
Thomson ji s akustickou kytarou doprovází v emotivní skladbě Love’s for Babies and Fools složenou pro Rufuse Wainwrighta v období, kdy mu umírala matka Kate McGarrigle. Ta Lindu tehdy přemlouvala, aby ji někdy zkusila natočit i sama, k čemuž došlo až nyní.
K McGarrigle Family váže Lindu silné pouto a když si od Anne vypůjčila skočnou countryovku As Fast As My Feet, vyjádřila tím i vztah ke své rodině: celou, bez toho že by se přidala, ji nechala odzpívat a odehrát dcerami Kami, Munou, synem Teddym, vnukem Zakem Hobbsem a Richardovým synem Jackem na basu; rytmus jim udal veteránský bubeník Gerry Conway (Jethro Tull, Steeleye Span).
Pohled na soupisku anglických a amerických muzikantů - co skladba, úplně jiná sestava - by neobeznámeného mohl přivést na myšlenku, že se tím Linda snaží odpoutat pozornost od slábnoucího hlasu, což není úplně pravda - viz naživo a sólo vystřihnutá jímavá lidová balada o týrané manželce Blue Bleezin' Blind Drunk . Tak to u folkrockové generace 70. let, v níž se zná každý s každým, zkrátka chodí. Už dávno patří jen úzkému segmentu věrných posluchačů přijímajících podobné rojení s povděkem a radostí, když se před nimi zničehonic znovu objeví někdo hodně zapomenutý. Jako třeba velká postava anglického folku John Tams, věnující se poslední léta spíš herectví a psaní. Linda se synem ho popíchla odvázanou pseudolidovkou Mr.Tams natočenou v sestavě: Martin a Eliza Carthy, Dave Swarbrick a Susan McKeown.
V nejchytlavější skladbě alba Never the Bride Teddy dokazuje, jak blízko má čím dál víc k popové melodice a Linda neztrácející smysl pro sebeshazovačný humor: text o mladé dívce opuštěné třemi manžely a rozhodnuté zůstat navždy svobodnou, vztahuje Linda tak trochu na sebe. Prožila několik intenzivních vztahů, vzal si ji teprve až Richard, ale rozešla se i s ním.
Srdcervoucí tradicionál Paddy´s Lamentation po Sinéad O´Connor už nikdo empatičtěji nenazpíval, do pláče irského emigranta v Lincolnově armádě se ponořila jak do očistné lázně. Protiválečná píseň působila v krvavých řežbách filmu Gangy v New Yorku katarzně, tvůrci ji ale svěřili Lindě, přestože zdaleka tolik citově nestrhávající. Její prostou verzí s Teddyho akustickou kytarou a doprovodným vokálem prostupuje hlavně nadhled a, což vyplývá z její povahy, smířlivost.
Nenávidím svých šestašedesát let, tvrdí Linda, na druhou stranu se její věk a vše prožité šťastně otisklo do neokázale znějícího alba. Pro neofolkaře staromilského, to dá rozum, pro fanoušky folkrockové dámy naopak "zatraceně dobrého".
Má jich okolo sebe pořád dost a je mezi nimi zřejmě i hodně respondentů ankety magazínu fRoots, protože Won’t Be Long Now zařadili mezi deset adeptů na nejlepší světové album folku a world music.
Jiří Moravčík
