From Another World: A Tribute to Bob Dylan (2014)
Buda Musique
23.03.2014 | Album poskytuje cenný důkaz, že Dylan zanechal trvalou stopu také v místech, kde, jak se říkalo, žijí jen lvi; nebo divoši, což donedávna znamenalo jedno a totéž.
Pokládá také do značné míry provokativní otázky: jsme ochotni připustit, že i Bhútánci nebo australští Aboridžinci si mohou nárokovat potřebu najít se v Dylanových skladbách? Podotkněme, že v rodných jazycích. A kam sahají nepsaná západní pravidla, že s Dylanem odsud podsud a dál na východ je už opatrnost na místě? Existuje vlastně nějaký rozdíl mezi freejazzovou divočinou z newyorského Downtownu a kvílením bengálského fakíra s vědomím, že stále posloucháme Mr.Tambourine Man?
Francouzského muzikologa a producenta Alaina Webera nikdy netvaroval komerční hudební trh, ani povrchní world music fúze. I na albu se mohl vydat snadnější, prodejnější cestou, stačilo oslovit zavedené hvězdy a dylanovky v podání Youssou N´Doura, Salifa Keity nebo Marizy by se staly tutovkami. Weber nastolil jinou, odvážnější vizi: i znalejším posluchačům world music proto nezbývá častěji nahlédnout do encyklopedií.
Taiwanské Trio Mei Li De Dao, alžírský zpěvák Sayfi Mohamed Tahar nebo Lhamo Dukpa z Bhútanu totiž nepatří zrovna mezi frekventovaná jména; snad jen Taraf de Haidouks nebo Kocani Orkestar znají i méně informovaní a možná ještě tak kubánského kytaristu Eliades Ochoa z Buena Vista Social Club. Na jeho son verzi All Along The Watchtower se to ale nevztahuje: pozná ji málokdo.
Weber neredukuje výběr na střet Dylana s odlišnými hudebními kulturami, nepouští se do hry "protiklady se přitahují". Vedený citem a pečlivě zvolenými skladbami i umělci sleduje hlubší cíl: Dylanovo křesťansko-židovské vnímání světa konfrontuje s jinými vírami, mysticky spjatými se vztahem k přírodě jako stylem života. "Pro mne Dylan představuje spojku mezi Východem a Západem. Způsob, jakým skládá a píše texty, se podobá básníkům z Indie nebo Afriky. Dylan vytváří stejný druh mixu spirituality a každodennosti," řekl Weber v rozhovoru pro magazín Songlines.
Je víc než pravděpodobné, že ortodoxní dylanologové na Webera podají žalobu: za zprznění a pokácení modly. Bob Dylan už dávno patří mezi světové kulturní instituce, je zástupcem Boha na zemi přes nesmrtelné písně a jeho poezie se tesá do kamene. Nenajdete snad písničkáře který by se s Dylanem alespoň na moment neztotožnil, něco si od něho nepřevzal. Dylan nutí k přemýšlení jazzmany, rockery, v oblacích zeleného dýmu ho rozhoupávají rastamani, lísají se k němu presidenti i Svatá stolice.
Teď ale zavřete oči a zkuste si něco představit: zpěvák z rádžastánské pouště Thar kvílí v jazyce sindhi Dylanovu slavnou skladbu na způsob extatické motlitby. Už je můžete otevřít: setkání s mimozemšťany vypadá pravděpodobněji, než že byste hádali na Jokerman, byť Bundu Khan v mystickém vytržení slovo Jokerman několikrát vysloví.
Vždycky se předpokládalo, že ten, kdo si Dylanovu skladbu vypůjčí, zachová alespoň melodii. Zkrátka Like A Rolling Stone třeba v maďarštině, no a co, Rytířův skvělý český překlad může angličtinářům přece přijít také úplně stejně nesrozumitelný. Producent Weber nechal tucet Mistrových textů přeložit: do thajštiny, romštiny, barmštiny, taiwanštiny nebo dialektu z Bhútánu. Na míru místním hudebníkům, v rytmu a duchu jejich jazyka. "Vybíral jsem umělce považované ve své kultuře za stejně významné básníky jako Dylan. Někteří ho znali, další o něm neměli nejmenší tušení. Bylo pro ně ale velmi důležité ztotožnit se s významem a obrazností jeho poezie. Poskytl jsem jim tvůrčí a duchovní svobodu, nejedná se tedy o covery, ale transformaci Dylana," vysvětlil Weber, vyzývající zároveň hudebníky, aby se s americkou ikonou identifikovali také prostřednictvím svých tradičních vokálních a hudebních stylů.
Mnozí Dylana citovali, byť jen v ústředních, notoricky známých melodiích, jiní se vydali cestou své víry a tradic: zpěváci z aboridžinského národa Yolngu ze všech nejvíc ve skladbě Father of Night.
Dylanovo přebásnění židovské motlitby amida, vztahující se ke stvoření světa, se tak ocitá v synergii s jejich posvátnými mytologickými příběhy Dreaming. Dylan zpívá: "Otec, který učil ptáky létat. Stavitel duhy na obloze. Otec osamělosti a bolesti. Otec lásky a deště. Otec dne, noci. Otec černých a bílých. Otec, který postavil hory tak vysoké, vytvaroval mraky na obloze a obrátil proud řeky. Otec času a snů, vzduchu a stromů." Australští Aboridžinci zase věří, že v čase Snění (Dreamtime), obývaly liduprázdnou, beztvarou Zemi nadpřirozené nebeské bytosti podobající se zvířatům a rostlinám. To ony daly Zemi dnešní podobu: vytvořily skály, jezera, řeky, jeskyně, vysoké hory; vdechly život zvířatům a lidem.
Father of Night v podání Yolngu zní bizarně a na poslech nemá aboridžinská verze s Dylanem naprosto nic společného, duše obou písní se přitom ale už dávno propojily. Alespoň Aboridžinci si to za zvuku didgeridoo a dřevěných perkusí myslí.
"Yolngu takhle Dylana pochopili. A já toužil po tom, aby se v něm všichni oslovení hudebníci slyšeli," řekl Weber, mimo jiné, umělecký ředitel marockého festivalu sakrální hudby Fes Festival of World Sacred Music. Místa, v němž lze vedle sebe slyšet arabské klasické a židovské písně, křesťanský gospel, extatické súfijské qawwali, budhistické motlitby nebo africké rituály.
"Dnes někomu nemusí připadat překvapivé kombinovat duchovní a umělecké vlivy a nechat je vést kulturní dialog, ale když festival začínal, připomínalo to revoluci. Nezapomeňte, že Maroko byla muslimská země vyhraňující se daleko víc než dnes vůči jiným náboženstvím. Ale festival je stále populárnější právě pro společné sdílení různých duchovních aspektů," tvrdí Weber a podobnou filosofii přenesl na album From Another World.
"V čase mé zpovědi, v hodině mé nejhlubší nouze,
vidím ruku Páně v každém lístku, jenž se chvěje, v každičkém zrnku písku," zpívá Bob Dylan o touze po sjednocení s Bohem v majestátní skladbě Every Grain of Sand.
Salah Aghilimu, íránskému zpěvákovi milostných písní ghazal ze 13. století, přišla Dylanova zpověď povědomá: slyšel v ní "ztotožnění s Bohem a rozplynutí v něm". Dylanův text ovšem za doprovodu loutny tar nahradil verši perského mystika a básníka Mevlana Dschalal Ad-Din Muhammad Rúmího, zakladatele řádu vířivých dervišů. Uhrančivější dylanovský cover jste pak nejspíš neslyšeli.
Silným tématem zůstává pro Webera romská diaspora: Corinna, Corinna začíná s Taraf de Haidouks jako cikánský nářek po milé, přejde ale do cimbálového úprku. Rainy Day Woman #12&35 po dechovce s ohledem na původní verzi vyloženě prahla, volba proto padla na divoké Kocani Orkestar, kteří se obešli beze slov. V Blowin' in the Wind zůstala, maďarská kapela Kek Lang je ovšem proložila typickým hop ho hop a ze zbožštělého protestsongu udělala od podlahy taneční záležitost.
Režisérovi Tony Gatlifovi mohl při natáčení dokumentu o romské hudbě Latcho Drom radit těžko někdo jiný než Weber. Nenechal v něm zapadnout dosud méně známou informaci: vesnice Horního Egypta obývá docela početné romské etnikum. S vlastní specifickou kulturou a hudbou: asimilující se v arabském prostředí skrze súfijské a dervišské tradice. Weber dorazil do Horního Egypta v roce 1975 a z těch nejváženějších kmetů sestavil skupinu Musicians of The Nile. Přivedl ji na první ročník festivalu Womad a postupně protáhl skoro celým světem, včetně pražského festivalu Respect, kde se nilští hudebníci představili se svými valivými rytmy bubnů tabla baladi, psychedelickým zvukem svislých houslí rababa a dechových nástrojů arghul a mizmar. Zatímco tam byli nepřeslechnutelní, soundtrackem filmu Masked and Anonymous natočeném režisérem Larry Charlesem podle Dylanova scénáře prosvištěli bez povšimnutí, i když koho by to překvapilo: arabsky zpívanou epickou skladbu Tangled In Blue v tranzovním rytmu zřejmě každý považoval za další Dylanův úlet, podobně jako samotný film, u kritiky i v kinech totálně propadající.
"Z celého alba poznají Dylana lidé možná tak ve čtyřech případech," varoval dopředu Weber. Man Gave Names to All the Animals od alžírského zpěváka a flétnisty Sayfi Mohamed Tahara ani náhodou. U instrumentální I Want You to platí v obráceném gardu: melodie nezklame, leč kdo a na co ji ve dvou verzích hraje, dá zabrat i hodně kovaným posluchačům, takže malá pomoc: Burma Orchestra Saing Waing z Barmy používá zvonky, gongy, flétny a bubínky. Trio Mei Li De Dao z Taiwanu citeru guzheng a cimbál yangqin.
Známe ho z obálky alba John Wesley Harding, dojít k tomu tedy muselo: ten samý Purna Das Baul, snad jen, že dnes už osmdesátiletý, teď se synem Bapi Das Baulem zpívají Mr.Tambourine Man jako správní Bengálci z kasty mystických potulných hudebníků Baul.
Purna Das Baul v jednom rozhovoru vzpomíná jak k fotografii došlo: hladomor v Bengálsku ho v 60.letech donutil živit se hudbou v indické Kalkatě. Tam na něho narazil Dylanův manažer Albert Grossman, s dalšími Bengálci pozval koncertovat do Států a následně na návštěvu k Dylanovi do Woodstocku. Oba trubadúři spolu strávili hodně času: hraním i rozpravami nad "prvním rockovým biblickým albem, strašlivým způsobem pojednávajícím o ďáblu". Na to, že Baulové nejsou zrovna dvakrát příznivci organizovaného náboženství, trochu zvláštní situace, včetně Dylanova tehdejšího sebetitulu: Baul of America.
Na portále Rock Paper Scissors se Alaina Webera zeptali, jestli Dylan album From Another World slyšel. "Poslal jsem mu kopii a až ho na koncertě uslyšíme hrát Corrina, Corrina s romskými houslisty, bude zřejmé, že se mu líbilo," odpověděl Weber.
Takže si počkáme.
(2014, pro stanici Vltava)
Jiří Moravčík
