Ej, ženy, ženy, poradteže mi (2013)
Musica Folklorica
Indies Scope
26.12.2013 | Prý recitál, víc by se ale slušelo říct exhibice zpěvačky Veroniky Malatincové, přestože to slovo může někomu na Horňácku přijít jako pěst na oko.
Už dlouho totiž nepamatujeme, kdy nám někdo tak civilně, prostě a přitom vemluvně podal hlasem ruku nabízející poslech ženských lidových písní vroucně nežným, nepatetickým, k dnešku přimknutým způsobem, až přestáváme vnímat, že pocházejí z časů Boženy Němcové.
A od moravsko-slováckého regionu vzdáleně bydlícím vnuknul otázku: kde jste doteď paní Veroniko byla?
Obdiv platí i pro už dobře známou Musicu Folkloriku, která bůhvíjak to dělá, doprovází i velí zároveň. Drží se lidových kánonů, vkládá do nich ale až klasicizující smyčcovou majestátnost a dramatičnost, melodicky okrasné, rytmické na každý pád obdivuhodné cimbálové zvukomalování a nezvykle využívá doznívající ticho. Je mýlkou se domnívat, že aranže Folkloriky představují pro posluchače ztrácející se ve staré vesnické tradici směrovku?
Z alba dopředu vyňatá "vražednická" skladba Ej, ženy, ženy, poradteže mi takový názor podtrhuje: z ženských sborů Oskoruša a Lipna sálá síla i výrazné současné hudební kódy.
Moravská lidová hudba v téhle popkulturními vlivy neznečištěné podobě se éterem nikdy nepřelije: nic k její škodě. Hluku zrychleného města nemůže konkurovat a nedoceněná by se v něm ztratila. Pořád lepší, když si k ní najdou cestu ti, co její přirozené kráse dokážou podlehnout, než aby na ní někde sedal prach.
Snad proto, že folklor má pro spoustu lidí dodnes ideologický nádech. On za to ale nemůže, odpudivý prvomájový obsah mu dodal totalitní režim. A nedělejme si iluze, tohle album by před rokem 1989 v plné parádě vyjít nemohlo. Z kostela od slova božího se tehdy nechodilo, leda tak ze schůze.
Jiří Moravčík
