La Noche Más Larga (2013)
Concha Buika
Warner Music
11.10.2013 | Když ji režisér Pedro Alomodovar požádal o písně do filmu Kůže, kterou nosím, nechce se věřit, že přitom nepřemýšlela nad vlastní anomálií: Afričanka zpívající andaluské flamenco.
Neměla na vybranou: když rodiče museli před politickými represáliemi utéct z Rovníkové Guineje, skončili na Mallorce, v romské čtvrti mesta Palma, hemžící se mistrovskými flamenkovými hráči a zpěváky. Ke škodě jí to rozhodně nebylo, africká dravost jejího smyslně zakouřeného hlasu získala na emotivnosti, expresivnosti a druhu baladické teatrálnosti. Buika přijala za své rytmické vedení flamenca compás a dokáže se hluboko ponořit do copla, bulerias i syrových písní cante jondo, ale s obratností a feelingem velkých souljazzových zpěvaček k nimž je přirovnávána: Nina Simone nebo Sarah Vaugham.
Buika začínala v barech, přešla k muzikálům a do velkého světa showbussinesu nakoukla v americkém Las Vegas, kde imitovala Dianu Ross a Tinu Turner. Dobrá průprava, ale před návratem na Mallorcu nic víc než rok a půl řemesla. Mezitím se vdala porodila syna a znovu se zamilovala - tentokrát do ženy. Svou bisexualitu neskrývá, ani vztahy se ženami a mluví o nich jako o formě své třírozměrnosti. Zmínka ze soukromí Buiky patřící spíš do bulváru, ovšem nemá příchuť senzace: vynikající album El último trago věnovala tehdy ještě žijící, skoro devadesátileté mexické lesbičské zpěvačce Chavele Vargas, obdivované režisérem Almodovarem. který ji pomohl znovu odrazit ode dna, kam se dostala díky alkoholu.
Album Buika natočila s kubánským jazzovým klavíristou Chuco Valdésem a zařadila na něj také mexické písně rancheras z repertoáru Chavely Vargas. Jako výraz obdivu i z popudu spřízněnosti: tématem předchozí její úspěšné desky Niña de Fuego v produkci slavného, Grammy mnohokrát oceněného producenta a skladatele Javiera Limóna, byly písně o ženách ve víru osamělosti, nevěry a nezáviděníhodných milostných i životních karambolů. Chavela ji za to po koncertě objala se slovy: "Jsi moje černá dcera."
Ženy nepatří k žádné zemi, ani nemusí, tvoří vlastní zemi, takže jsou prý doma všude. Úvaha Chavely Vargas vybídla Afričanku k činu: problémy s identitou ve vztahu ke španělské společnosti vyřešila přestěhováním na Floridu, kde natočila album La Noche Más Larga tedy Nejdelší noc. O produkci sice požádala Eli Wolfa, na aranžích skladeb se ale ve studiu v Miami podílela především sama. "Odmítám se podřídit diktatuře stylů a žánrů,"vysvětlila Buika pestrost tuctu skladeb. Pět složila sama, zbývající převzala a své už bez tak bezhraniční hudbě nasadila pořádnou korunu. Například převzetím krásné milostné písně Neopouštěj mě od Jacquese Brela Ne Me Quitte Pas.
"Zpívám srdcem a je mi jedno, kdo tu píseň zpíval přede mnou, když mě pohltí stane se mo," tvrdí Buika. Cožpak o tom, to dělá víc zpěváků, u ní ale fascinuje způsob, jakým je převádí na půdu kubánského jazzu a flamenca. "Nic mi nevysvětluj," zpívala ve své slavné skladbě Bille Holiday a zároveň svého milence žádala aby u ní zůstal. Téma pro Buiku jako stvořené, proto Don't Explain zpívá anglicky.
Na albu doprovází Buiku opět muzikantská extratřída, jestli ale na někoho spoléhala nejvíc, byl to brilantní kubánský jazzový klavírista Ivan Melon Lewis. Nepotřebovali prý mezi sebou moc mluvit, on jen začal hrát a Buika se přidala, což je i případ nádherné skladby Sueño con Ella.
Když se Buiky ptali, s kým by si chtěla někdy zazpívat, vyhrkla ze sebe jména Michael Jackson, Chick Corea a Pat Metheney. A sen ji splnil právě slavný americký jazzový kytarista, s nímž natočila jiskřivý dialog No Lo Sé.
Jiří Moravčík
