Pizzica Indiavolata (2012)
Canzoniere Grecanico Salentino
Ponderosa
22.08.2013 | Výbušná a extatická pizzica z italského Salenta představující pro tanečníky velkou výzvu: držet tempo se sedmičlennou skupinou znamená totiž vydat se ze všech sil.
S bezmála čtyřicetiletou úctyhodnou kariérou, sedmnácti alby a koncerty po celém světě představují Canzoniere Grecanico Salentino doslova a do písmene instituci pizzica. Její hudbu -zahrnující také truchlivé baldy, ukolébavky a melodické písně - hnanou rámovými tamburínami, akordeonem, houslemi a fantastickými hlasy, docenili jak odborníci a posluchači, tak organizátoři významných festivalů Womex, Babel Med, Womad nebo amerického SXSW.
A výsadní pozici na scéně moderní pizzica stvrzuje i vynikající album Pizzica Indiavolata, na němž hostuje malijský virtuóz na koru Ballake Sissoko.
Itálie jako bota, poloostrov Salento jako její podpatek: region, kde kousnutí tarantulí kdysi léčili rituály tarantela: tranzovním tancem pizzica. Ačkoli je prokázáno, že jed pavouka člověku smrtelně neublíží, uštknutí chudým negramotným rolnickým ženám symbolizovalo těžké deprese, manické psychické stavy úzkosti, neklid a sexuální frustrace. Divoká maniakální pizzica rozbušená velkými tamburínami ženy uváděla do tranzu, vrcholící katarzním zhroucením.
Kult tarantismu ve starobylé Grecia Salentina, tedy v Salentinském Řecku, sahá až k odvázaným oslavám boha Dionýsa v sousedním antickém Řecku. Pohanské taneční kulty v pozdním středověku z Evropy díky honům katolické církve vymizely nebo se ve vzdálené formě udržely pouze v odlehlých regionech. Například v Salento, kde se dodnes mluví dialektem odlišným od zbytku Apulie.
Tarantismus se už nepraktikuje, pizzica a písně s ním spojené sice pozbyly muzikoterapeutického smyslu, za to se proměnily ve světoznámý hudební fenomén, kulturní identitu Salenta. Neotarantismus pak nepředstavuje pouze hudební revival z něhož vzešla popularita „transovního tance z Evropy“ a ohromné množství pizzica kapel, lze jej brát také za postoj proti komerci, globalizaci a potírání kulturní diverzity.
Nové uchopení tradice hledají také Canzoniere Grecanico Salentino. S pizzica už ale nevymítá ďábla z hlavy, s ostrými komentáři reflektujícími problémy nádherného, ale velmi chudého zemědělského regionu chce skupina léčit bolest naší doby: nezaměstnanost a emigraci mladé salentské generace na bohatý sever Itálie.
Skupinu v roce 1975 založil spisovatel a hudebník Rino Durante, dědeček současného leadra, zpěváka, houslisty a hráče na tamburínu Mauro Duranteho. Tomu žezlo v roce 2007 předal otec Daniel. Ansámblem za tu dobu prošly desítky předních salentských hudebníků a nynější sedmičlenná sestava v tradici akustické pizzica pokračuje tím nejenergičtějším způsobem.
A vedle strhujících rytmů zůstávají poznávacím znamením Canzoniere Grecanico Salentino úchvatní zpěváci, především smyslná Maria Mazzotta.
Jiří Moravčík
