Zoom (2013)
Rachid Taha
Naïve
12.08.2013 | Tuplovaný rebel a bouřlivák. Ne bezdůvodně: alžírský zpěvák Rachid Taha si o to svým nabroušeným jazykem a divokými výpadky životosprávy občas sám říká. Nepřekryje to ale jeho brilantní hudbu, intuici s jakou si vybírá spolupracovníky a cit pro převádění minulosti do současnosti.
Zoom už není žádné disko-techno "bonjour", jako na předchozím albu, ale pořádně ostrý arabský rock v produkci britského kytaristy Justina Adamse. A jiný z hostů - Mick Jones od The Clash - to potvrzuje: "Jsme oba punkeři, to je přece jasné."
Napětí Tahovy hudby od samého začátku kariéry vytváří prorůstání marockého chaâbi s punkrockem, arabské loutny oud věrného Hakima Hamadouche s elektrickou kytarou a bez ohledu na následky, protestní nóta extrémního antirasismu. Dezorientovaný svět v depresi také rád léčí překvapivými spojeními: na Zoom má ambice přemostit Východ se Západem. Memphis s Káhirou.
Vybral si k tomu dvě nežijící, přesto nesmrtelné ikony. Symboly časů odeznělých jen zdánlivě: egyptská zpěvačka Oum Kalthoum a Elvis Presley jsou prý trvale zapsaní v Tahově mysli. "Oum pro mě představuje mix Joy Division a Elvise. Temnou a populární stranu hudby," řekl Taha.
Skladba Zoom Sur Oum s nasamplovaným muezinským hlasem Kalthoum a Adamsovou kytarou graduje do velikosti aniž by ztrácela rockový tah a zajímavý je také oslavný text Jeana Fauqueho, dlouholetého spolupracovníka francouzského rockera Alaina Bashunga (zemřel před třemi lety), napůl Berbera z Alžíru.
Presleyho Now Or Never, tak to je překvápko na vícero způsobů. Poprvé ji někdo nazpíval v arabštině a jde vlastně o Tahův duet s Francouzkou Jeanne Added, upřednostňující ovšem angličtinu. Geneze výběru není složitá: Presleyho prý Taha poslouchá pořád a když navštívil Neapol, přišla mu jako Alžír a napadlo ho si pod balkónem zazpívat O Sole Mio (základ It's Now or Never) ale namísto mandolíny hrábnout do strun oudu.
Během Arabského jara se na náměstích hodně hrály Tahovy skladby, včetně slavné protirasistické Voilà Voilà z roku 1993. Takže se k ní vrátil. Její naštvanost nově zdůrazňuje elektronika Briana Ena, kytary a nevídaný sbor: Mick Jones, nigerijský saxofonista Femi Kuti, módní návrhářka Agnès B, Tahův krajan, bývalý fotbalový idol Eric Cantona a jeho krásná manželka, herečka Rachida Brahkni. S Tahou se střídají při zpěvu: "Já už si myslel, že ve sladké Francii je po všem, ale cizinci jsou pořád příčinou všech problémů."
Za přizváním Micka Jonese není potřeba hledat komerční trik: Taha Clash vždycky obdivoval a legenda praví, že jejich Rock The Casbah vznikla po setkání s ním a když pak Alžířan vypalovačku převedl do arabské verze, Jones mu řekl, že jeho verze je mnohem lepší. Ten perlí hlavně v dub reggae Algerian Tango a jinak se albem spíš občas mihne.
Wesh (N'Amal) u Tahy překvapivý folkový milostný pláč. Pouze akustická a surfová kytara a otázky: "Mé srdce zůstalo čisté, ale ona na mě zapomněla. Kdo jsem? Jsem zlý, jsem jiný, jsem Arab, jsem Evropan, jsem Ind, jsem černý."
Nejvíc elektronická Jamila se vztahuje na nucené sňatky a vrcholí hrdinčinou sebevraždou.
Ačkoliv je Tahovi souzen titul Král rock'n'raie, s alžírským stylem si nikdy moc nezadal. V tomhle směru vyjímečná skladba Khalouni, možná nejnářezovější z alba, připomene určitě pamětníkům fantastické, kytarami vybuzené spojení Roberta Frippa se zpěvačkou Cheikhou Rimitti. Tu u Tahy vystřídala neméně pověstná Cheba Fadéla z Alžíru, vedle níž si to naprosto naplno užili Justin Adams i Taha: "Nemám pas, vízum ani povolení k pobytu. Nemám nic. Takže vlastně neexistuju."
Dojde-li realita, na řadu přijde odlehčující fabulace. Takže: kovbojské boty mají původ v arabských papučích babouche, chaâbi má za bratrance rockabilly a country vzešlo z afro-evropského manželství za dozoru Araba. Cajun rockabilly Fakir se ale určitě stane atrakcí Tahových koncertů.
Zoom bude patřit mezi Tahova nejlepší alba a ze všeho nejspíš tím, že ho produkčně svěřil Justinu Adamsovi, schopnému v té které chvíli oddělit podstatné od nepodstatného a když se to nedaří, upřednostnit přímočarý punkrock. Na rozdíl od dlouholetého Tahova producenta Steve Hillageho, je Adams navíc v podstatě "vyučený Severoafričan" pohybující se ve studiu Real World Petera Gabriela kde se album natáčelo jako doma. Což bylo to první, co "dohazovač" Robert Plant Tahovi při jeho doporučení Adamse zdůraznil.
Jiří Moravčík
