Laylam (2013)
Carthy Hardy Farrell Young
Hem Hem
02.06.2013 | Nahodilý kvartet zpívajících folkových houslistek - pochopitelně ne normální, ve smyslu sešly se a zazpívaly si, i když se tak ve skutečnosti opravdu stalo - kdy se každá sama za sebe může na potkání chlubit co už dokázala a jaké písně se jí momentálně honí hlavou.
Eliza Carthy: "ta co není folkový Mesiáš, ale ztraceně zlobivá holka". Bella Hardy: "ta co se vlastně jmenuje Arwen Arabella Hardy, natáčí ohromná alba a navíc ji to moc sluší". Lucy Farrell: "ta co má srdcervoucí hlas a s Johnny Kearneym tvoří nejlepší anglické folkové duo".¨Kate Young: " ta co je jediná Skotka, navíc rozkoukaná po celém svetě".
Slušná ženská kakafonie různých přístupů a předchozích zkušeností, ovšem jen na papíře: ve skutečnosti na koncertech nazkoušely a ve studiu v produkci Olivera Knighta (bratranec Elizy) sladěné do "laylamu", tedy do sborového chorusu, natočily album z něhož netrčí individuální ambice, ale harmonie.
Přesahuje obvyklou připravenost přehrát známé skladby jak je v anglické folku běžné a založit tím do regálu další album, na němž se relativně mladé dámy s chutí poperou s repertoárem starším než jejich rodiče. A ještě v něčem se nahrávka odlišuje: žádné incesty, mordy, kruťárny a vůbec dnes v Anglii dost oblíbená temná baladičnost.
Přetéká sympatickým nadšením vyjít ven z "domu smutku" a užít si ve spolku přítelkyň vkládajících do společné ošatky písně sice nastokrát obehrané, pro tuto chvíli ale plnící účel navzájem se s jejich volbou překvapit - a také i tím, že musí být zaranžovány pro zpívající houslový kvartet. A pokud v něm sedí například Eliza Carthy, je dopředu jasné, že to nebude hudba k pletení, nicméně ani freak-folkaření.
Otevírák Greasy Coat pochazí z Appalačský hor, z dob kdy si ho zpívali vojáci konfederační armády, a Lucy Farrell s ním začne opravdu drsňácky, jenomže pak následují skoky z doby do doby. Tradiční anglické skladby střídá a cappella gospel Better Home nebo se Bella Hardy rozhodne zazpívat si Walking After Midnight od Patsy Cline a zbývající se v doo-wop sboru pohupují a houslí. A zopakují si to - daleko víc jazzověji - s Why Don’t You Do Right? od Pegy Lee.
Kate Young si vydupala nejsmutnější okamžik: Sally Free And Easy, proslulou píseň o nevěře napsanou už nežijícím
Cyrilem Tawneym, kterou si předtím vypůjčily The Unthanks i Marianne Faithfull.
Nejmocněji zní June Is The Coldest Month Of The Year ve vášnivém podání Elizy, která si ve velšské námořnické skočné 100 Years "zabubnuje" na tamburínu.
Neočekávaný malý klenot, napsal v albové recenzi pro magazín fRoots Colin Irwin.
Bez rozmýšlení opisuji: je to fakt klenot.
Jiří Moravčík
