Fangnawa Experience (2012)
Fanga/ Maâlem Abdallah Guinea
Strut
23.04.2013 | Před mnoha lety, když na strážních věžích ještě převládali puristé, by zřejmě nastalo pozdvižení a francouzskou kapelu Fanga hrající afrobeat posílenou o vlivného reprezentanta marocké hudby gnawa Abdallah Guinea by zřejmě dostihla nejedna jedovatá poznámka o hudebním mičurinství.
Dnes podobné fúze nikoho ze židle nezvednou a pokud by ano, malá připomínka z historie. Afrobeat i gnawa totiž vznikly za totožného scénáře jako album: propojením velmi odlišných kultur.
Afrobeat poskládal Fela Kuti v 70. letech z nigerijských tradičních rytmů, ghanského higlife, amerického jazzu a funky Jamese Browna, zatímco gnawa souvisí dokonce s novým etnikem Gnawů - potomků západoafrických otroků zavlečených ve středověku do Maroka arabskými kupci. Ke gnawa neodmyslitelně patří léčebné mystické rituály lila řízené maâlem a odvíjející se v neúprosně tranzovních rytmech za zvuku perkusí a basové loutny guimbri, jejíž přímou předchůdkyní je loutna ngoni z Mali.
Vynikající album nezformovala oboustranná chuť vyzkoušet něco nového - Francouzi s Maročanem o sobě předtím nic netušili - ale důvodný předpoklad Floriana Oliverese, ředitele festivalu Détours du Monde, že nechat na podium vzájemně se vyprovokovat k ještě intenzivnějšímu nasazení dva tak výrazně taneční styly by mohlo stát přinejmenším za to.
Před dvěma lety, hned po příjezdu, proto Abdallaha seznámil s kapelou a než její členové prý stačili vyřknout byť jedinou z "dvou tisíc připravených otázek ohledně toho co by mělo nastat", Maročan neúprosně hrábl do strun a jim nezbývalo než se ho vydat stíhat.
Tím by mohly být hlavní obrysy alba nastíněny, ale nejsou: u Fangwa musíme totiž zapomenout na běžnou afrobeatovou kapelu. Před patnácti lety ji založil francouzský hip hopový producent Serge Amiano a rapující zpěvák Korbo (Yves Khoury) z Burkina Faso a klasická početná dechová sekce se jim smrskla do jednoho barytonsaxofonisty, jištěného hráčem na analogové klávesy, kytaristou, dvěma bubeníky a baskytaristou. Na předchozích albech sice Fangwa operovala na půdě afrobeatu, funky a mezi hosty přivítala Tony Allena, ale také jamajskou reggae hvězdu Winstona McAnuffa nebo amerického rapera Mike Ladda.
Sršatý francouzský afrobeat s marockým gnawa společně sdílejí jediné přání: co nejpříměji, bez otálení dosáhnout hypnotického vrcholu. Udržet vraždené tempo a začít "pracovat": křiklounský zpěvák Korbo tančícím tluče do hlavy sociálně-politicky zjitřené texty, arabsky vemlouvavý chraplák Abdallaha je naopak negativismu a jiných neuroz rituálně zbavuje. Každý svému, dav se i tak hýbe jako jedna masa.
Čtrnáctiminutová skladba Noble Trees je esencí spolupráce: dlouhé varhaní sólo, kytary stojící na opakovaných figurách, výpady saxofonu a bubenická eskadra (i když ta jede bez přestávky na plné obrátky na celém albu). Gnawi otevře loutna guimbri, kovové kastaněty karkabus Saida Boulhimase a sborové repetitivní odpovědi Abdallahovi jasně určí směr gnawa, narušovaný ovšem melodickým, možná až psychedelickým sólováním na hammondky. V syrovější verzi se vše opakuje na Dounya.
V Kelen a závěrečné Wouarri to propukne všechno naráz: baskytara s guimbri valí těžké groove, kytaristé se pouštějí do melodických vyhrávek, nasamplované dechy vystřelují úderné štěky, zpěváci se přestávají ovládat, k bubeníkům se přidá hráč na talking drum, takže ubránit se tak pohlcující trance music přestává mýt smysl.
Velká škoda, že Fangnawa Experience vyšlo v závěru prosince a zbavilo se tak možnosti jít do souboje o nejlepší album roku 2012. Nebylo by bez šancí.
Jiří Moravčík
