Making Vawes
Megan Henwood
Dharma Records
12.03.2013 | Nejde o dceru zastydlých hippies, ačkoliv obal k tomu svádí, ale dvaadvacetiletou holku s generační výzvou: „Zvedněte svoje zadky a začněte dělat vlny.“
Když s mladším bratrem saxofonistou Joem získali před dvěma lety cenu folkových nováčků rádia BBC, zajíkala se mladictvím.
Pak Megan odjela na několikaměsíční cestu po Nepálu,Thajsku a Indii a vrátila se jako sebevědomá vynašečka osobních, humorně i jízlivě laděných soudů nad světem a debutem s nímž se okamžitě dostala „do řečí“.
Dlouhovlasá víla s akustickou kytarou anglickou folkovou scénu nečekaně ale zarazila vlastními, nikoliv jak je dost běžné tradičními písněmi a dodala jim vytříbené „popovější“ vyzněním. Nemyslete přitom na Lauru Marling - celebritu nu-folku – protože to zkrátka nejde. Obě mají odlišná východiska a míří k jinému publiku.
Megan Henwood hlasem neždíme emoce, má v něm spíš kuráž a rockové nasazení, odrážející se v jiskřivých skladbách s údernými, nevtíravými, ale zapamatovatelnými melodiemi a hymnickými refrény.
Ty nejlepší - Happy Healthy Boy, Making Vawes nebo Hope On The Horizon – potvrzují jak skutečně dobrou, zralou a přesvědčivou je autorkou, zůstává ale otázkou, jak by zněly bez kapely. Vlastně to víme: záznamy z klubů s ní samotnou ji vracejí na folkovou půdu. Kdežto z alba a festivalů v Glastonbury nebo Cropredy slyšíme sebevědomou folkrockerku. Aby ne, kdo ji taky doprovází. A tady není něco vpořádku. Zatímco její kolegyně se obklopují vrstevníky, Megan požádala veterány: houslista Peter Knight (Steeleye Span), bubeník Barriemore Barlow (Jethro Tull), Joe Brown s ukulele (!), basista Nick Fyffe (Jamiroquai, Robert Plant) a ve sborech Brownova dcera Sam s Mollie Marriott (ano, dcera Steva).
Kapela mladou folkovou písničkářku nedrží nad vodou, ale v jistotě, přece jenom její členové mají s folkrockem letité zkušenosti. A tam kde je nutné zdůraznit lyričnost – v nadýchané skladbě White Lies – rozezní cello klasický skotský hráč Matthew Forbes.
Megan Henwood se navíc neupsala žádnému folkovému labelu, ale indie rockerům Dharma Records, z čehož lze rovněž cosi vyčíst.
Výborný start s potenciálem do budoucna.
Jiří Moravčík
