Niger (2006)
Afel Bocoum & Alkibar
Contre Jour
19.02.2013 | Od deseti let dělal Afel Bocoum všechno možné, jen aby mohl být nablízku svému strýci, malijskému kytaristovi Ali Farka Touremu; celých třicet let, až do Toureho letošní smrti.
Stejně jako on se vždycky považoval především za farmáře z Niafunke, teprve když byl čas, vzali do rukou kytary a spustili pouštní blues od řeky Niger. Proslavili ho po celém světě, stali se jeho vykladači.
Vlastní skupinu, se kterou od roku 1999 koncertuje a vydává alba pojmenoval Alkibar, což v jazyce songhai znamená Posel velké řeky. Niger, jedna z nejsilnějších a zároveň nejpodivuhodnějších skladeb alba o řece vypráví od začátku až do konce. A protože Bocoum jako by cítil, že tradičními malijské nástroji mají své vyjadřovací hranice a on toužil po hymničnosti, požádal o výpomoc malijského kytaristu Habiba Koitého a dva skvostné irské muzikanty: harfistu Liama O´Maonlaie a flétnistu Paddy Keenana.
Afel Bocoum se narodil se v národnostně smíšeném manželství, při zpěvu proto plynule přechází z jazyka songhai do peul a dohovoří se i v řeči Tuaregů tamashek. Hraje převážně na kytaru úsporně pouštním stylem, skládá ovšem na jednostrunné kňučivé housle njarka a dvoustrunnou loutnu njurkel. To ony ovládají zvuk alba – otevírají ho, prolínají se jím, vládnou vznešeným improvizacím, vzdouvají se na vlnách minimalistických melodií, do nichž se vkládá druhý kytarista. Bocoumova akustická hudba sice nese charakteristické znaky Ali Farka Toureho blues, slyšitelně je však křehčí, rytmicky volněji plynoucí. Baskytara klouže pod vším jako spodní proudy a její úlohu co chvíli přejímá hráč na calabash (vysušenou tykev). Buší do něho pěstmi, dotýká se ho prsty, ale úplně nejvíc z něho vyťukává propletence rytmů dvěma dřívky, připomínajícím čínské jídelní hůlky. Bocoumův charismatický hlas nezná drsné polohy, spíš ty vlídné, trpělivé, prodchnuté vztahem k lidem. Často ustupuje do pozadí, nechává se přeječet sboristkou nebo ztichne úplně a uvolní prostor zářivým muzikantům, dlouholetým spoluhráčům Ali Farka Toureho.
Jiří Moravčík
