Come Home To Mama (2012)
Martha Wainwright
V2
28.01.2013 | Rodinná albová trilogie je uzavřena. Po otci Loudonovi a bratrovi Rufusovi bylo totiž jen otázkou času, kdy se k nim přidá dcera a sestra Martha Wainwright.
Můžeme-li srovnávat, zastínila je oba: netoliko nejlepšími písněmi své kariéry, trumfla je v absolutně obnažené upřímnosti aniž by je jako v minulosti na dálku umanutě urážela. Hudební klan s občasnou potřebou prát špinavé prádlo na veřejnosti a ještě se u toho bičovat stmelila smrt matky a Loudonovi bývalé ženy Kate McGarrigle.
Než v lednu 2010 podlehla Kate rakovině, představila na tradičním rodinném vánočním prosincovém koncertě v Albert Royal Hall svou poslední složenou píseň: palčivě dojemnou baladu Proserpina.
Mytologický příběh o krásné Persefoně nucené k matčině smutku žít v podsvětí s jeho vládcem Hádesem přenesla Kate do vztahu s Marthou. „Prosepina, come home to mama,“ napsala v listopadu do refrénu Kate a myslela tím Marthu. Chtěla ji mít v posledních pozemských týdnech u sebe, zatímco ona se v londýnské porodnici strachovala o život předčasně narozeného syna Arcangela.
Martha píseň za střídmého doprovodu klavíru a smyčců proměnila v srdcervoucí, až mučivý nářek pro matku. A museli byste být ze železa nebo mistry světa v tvrďáctví aby s vámi emocionální nahota Marthy nezamávala. Na vydírající vykalkulovaný kýč zapomeňte.
V All Your Clothes vede s Kate dialog – „můžeme předstírat, že spolu mluvíme a pokud to nevadí, budu odpovídat za vás“ – přemýšlí nad tím, jak matčino oblečení věnuje nějakému divadlu a nasazuje k záhadě: „Mému manželství se nedaří, i když se snažím“.
To je pro Marthu typické, buď se vyjadřuje v jinotajích – manželství s Bradem Albetta si jinak opakovaně pochvaluje – nebo své pocity sází černé na bílém: otci, který je opustil naštvaně věnovala kdysi na debutu skladbu Bloody Mother Fucking Asshole. A když se ucházela o tehdy ještě ženatého baskytaristu a producenta Albetta, nerozpakovala se dát albu jenž spolu v roce 2008 natáčeli všeříkající název: I Know You're Married But I've Got Feelings Too.
Martha má pozoruhodný expresivní hlas a tím spíš pak její upřímnost vyniká. Smutek s hněvem a úzkost s nadějí se u ní nepředvídatelně střídá, ale není důvod ji považovat za hysterku, nevěřit jí nebo se jí bát když v syntpopové Four Black Sheep rozjímá o smrti, ve sžíravé Everything Wrong se obrací k synovi –„ nechci aby ses cítil sám, ale až budeš starší, pravděpodobně se tak stane“ – a v Radio Star nastiňuje apokalyptické vize a těžko z nich vyčíst jaké impulsy ji k tomu vedly; hudebně snad poslech Kate Bush.
Songwriterství Martha Wainwright staví na melodickém folkovém základu, který podle potřeby překlápí do dynamické rockové a popově rozmáchlejší podoby. Pokud ji k někomu přirovnat, nebude to ani tolik bratr, natož matka a otec už vůbec ne, nabízí se spíš pozdní, rockově přímočarý John Lennon.
A nesouvisí to s faktem, že album Martha natáčela v newyorském studiu Seana Lennona v produkci Juka Honda, jeho bývalé japonské přítelkyně a multiinstrumentalistky se značným rozptylem: Cibo Matto, John Zorn, Plastic Ono Band, Trevor Dunn, Marc Ribot nebo Edie Brickell.
Juka Honda vybral Albetta, cítil prý že autobiografické ženství Marthy by mohlo být nad jeho síly, zatímco Honda se do něho určitě dokáže vcítit. A zvládla to i díky sestavené kapele: manžel, kytarista Nels Cline ( Wilco), bubeník Jim White (Dirty Three), klávesista a zpěvák Thomas Bartlett (Glen Hansard, Antony the Johnson, The National), Lennon a Albetta.
Martha se na svém třetím albu nezabrousila do líbeznosti, nestala se z ní ani suverénka, snad poprvé má ale pod sebou pevnou půdu a zažívá časy rodinného smíření. Proto může nabídnout tak dobré a silné skladby.
Jiří Moravčík
