He is #1 (2012)
The Malawi Mouse Boys
Independent
28.01.2013 | Prodavač vařených myší zpívá v Malawi podél silnice a doprovází se na čtyřstrunnou kytaru, co má v boku díru málem jako Titanik po srážce s ledovcem.
Náhodně kolemjedoucí Američan se u něho zastaví, uhranutý nádherným hlasem a melodií. „Netrvalo to dlouho a brzy nás obklopily místní děti které s Alfredem, jak se ten kluk jmenoval, vytvořily sbor. A to byl jeden z největších hudebních zážitků mého života. Prostě něco úžasného,“ vzpomínal onen Američan, shodou okolností producent Ian Brennan, co nedávno získal Grammy za album Tassili tuarežské skupiny Tinariwen a předtím pracoval s Merle Haggardem, Lucindou Williams nebo Ramblin Jack Elliottem. A jak se ocitl v Malawi? Stýskalo se mu po manželce pracující tam ve zdravotnické misi.
Čím odlehlejší africká země nebo region kde se zastavil čas, tím větší pravděpodobnost, že tu narazíte na hudbu zrozenou v blažené nevědomosti schopnou vychýlit zeměkouli z osy. Malawi je takový státní cancourek na jihovýchodě Afriky. Chudý tak, až se ho zželelo samotnému Bohu a vyslal tam v roce 1989 svého zástupce na zemi, papeže Jana Pavla II. Od té doby patří mezi nejoblíbenější hudební styly v Malawi gospel. Pravda, je to docela jiný gospel než se zpívá na jihu Spojených států, ale v tom spočívá právě jeho kouzlo.
Ti vesničané, co tohle krásné a duchovně povznášející album na pár mikrofonů s Brennanem před svými chýšemi z bláta natočili, se nepovažují za hudebníky. Jen si tak odmalička krátí volné chvíle. Přes den pracují na polích, pak do hrnců s vařící vodou sklepou ze střech myši, napíchnou je na špejle a prodávají u silnice řidičům.
Vůbec netuší, že zpívají cosi jako gospel, to jim řekl až Brennan. Svou novátorskou hudbu vytvořili intuitivně: ze střípku náslechů v městském baru z televize nebo rádia. Kytary našli na smeťáku a roztřískané je všelijak poslepovali, primitivní kopák k bubnu vystlaném hadrem si vyrobili z drátu, hithatku z ozubeného talíře jízdního kola.
Hlasem je táhne Zondiwe Kachingwe, k němuž se ve sborech přidávají ostatní, chvílemi přecházející do rapu, zatímco kytaristé spouštějí houpavé ska a reggae. V jazyce Chichewa zpívají o Bohu, Ježíšovi a do evangelia pletou svou každodennost, pochyby a touhy.
Album - podle britské novinářky Elizabeth Kinder „přímé lince k srdci“ – má odzbrojující účinek, na posluchače z něho přeskakuje jiskra naplno servírované upřímnosti. Noty padají na zem, kytary ujíždějí z rytmu, kvokají tu slepice, štěkají psi, bosé děti se překřikují a dožadují pozornosti zpěváků neumělými hlásky. Takový běžný podvečer ve stohlavé vesnici bez elektřiny a vody zachycený Brennanem na první: bez jakýchkoliv následných dotáček a úprav.
„Nedokázal jsem si představit, že bych je požádal, aby skladbu zahráli ještě jednou. Tím by všechna krystalická čistota vzala za své. Jediné co jsem v New Yorku udělal, že jsem některé z nich citlivě zkrátil,“ řekl producent.
Pokud se prý bude album dobře prodávat, plánuje nově založenou a logicky pojmenovanou skupinu Malawi Mouse Band v budoucnu možná přivézt na Západ. V takovém případě už nebezpečí „úprav“ hrozí, jenomže jak ukazuje příklad konžských Konono No.1 nebo Kasai Allstars, i z něho se dá vyjít se ctí.
Držme proto prodavačům vařených myší palce a do té doby se nechme unést albem, které už teď aspiruje na mnoho cen.
Jiří Moravčík
