Miero (2006)
Värttinä
Real World
10.12.2012 | Přesvědčit posluchače po pětadvaceti letech existence a devíti úspěšných albech, že to desáté by si rozhodně neměli nechat ujít znamená jediné – nabídnout nahrávku s neočekávaným účinkem, útočící na jejich smysly víc než by si dokázali představit.
Je ovšem něco takového možné i souběžně s prací na muzikálu Pán prstenů ? Hudební výzvě vyžadující od finské skupiny nebývalou tvůrčí investici? Ostře sledovaný projekt, do kterého se ve spolupráci s indickým skladatelem A.R Rahmanem Värttinä před necelými dvěma lety pustila byl však podle slov saxofonisty a hráče na bouzouki Janne Lappalainena pří vší dřině paradoxně katalyzátorem těch nejlepších nápadů, jaké ze sebe Finové byli za uplynulá léta schopni dostat. „Strávili jsme spolu pohromadě celé měsíce a skládání písní bez tématického omezení se pro nás stalo příjemnou relaxací. A víte, kdy na nás přišly ty nejlepší nápady? V okamžicích největšího opotřebení a únavy“.
Klíčovými slovy textů magického alba Miera jsou děs, vraždy, chmury, čarodějnictví, podvod a nenávist. Neméně seversky dramatická je i hudba: svůdná, baladická, rytmicky vybuzená, nečekaně zatáčivá. Doslova září zpěvačky. Aniž byste rozuměli jedinému slovu z jejich zapeklité finštiny, na vteřinu nezapochybujete, že těmi příběhy cloumají neobyčejně silné emoce. O to, že nesklouzly do klišé se zasloužil producent Aija Puurtinen ze skupiny Honey B. & The T-Bones a zároveň profesor zpěvu na Sibeliově akademii v Helsinkách. To on prý Värttinä navrhl odložit na chvíli dosavadní roztančené veselí a pokusit se znít trochu děsivěji. Vše se pochopitelně zrcadlí i v hudbě samotné. Ta se daleko víc než jindy otřásá nečekanými podněty odjinud, má až neskutečnou energii, zní čerstvě, vstřícně a především současně.
Värttinä se těžko k někomu přirovnávala, to spíš bylo naopak. A teď ejhle, prý tohle experimentální album zní, jakoby se ve studiu sešla Abba s Weather Report a španělská skupina Radio Tarifa se skotskými Capercaillie.
Jiří Moravčík
