Internationale Orange! (2012)
Firewater
Bloodshot
14.10.2012 | Rocku dochází už delší dobu inspirační šťáva a semtam nějaké „exotické zvuky a nástroje“ se mu šiknou, tedy pokud u toho používáte zdravý rozum.
Je totiž rozdíl mezi promyšleným cestováním za hudbou a hudebním turismem, jehož výsledkem bývá zhusta instantní míchanice nahodilostí, naivity a pocitu, že měsíc strávený v Indii z někoho udělá učitele na sitar. Cestovatelů co si na sebe v módním pomatení smyslů navlékli triko world music a začaly hlásat universální pravdy o boření hranic známe habaděj a utéct od nich je to nejrozumnější, co v danou chvíli můžeme udělat.
Charismatický zpěvák Tod Ashley aka Tod A vedl do roku 1996 newyorskou rockovou kapelu Cop Shoot Cop, pak se seznámil s izraelskými hudebníky Tamirem Muskatem a Ori Kaplanem, lidmi od Gogol Bordello a založil Firewater, kteří v proměnlivých partách vydali šest alb a významně ovlivnili newyorskou „nadnárodní“ scénu.
Tod A projel půlku světa, dnes žije v Istanbulu a má skutečně blízko k Joe Strummerovi & The Mescaleros: rock pro něho zůstává východiskem a upřímně zamýšlený vklad z odlišných kultur dobarvující příměsí; sympaticky intuitivním pohráváním si s nerockovými žánry a rytmy jako je kubánské mambo nebo egyptský maqsoum.
Hudba Firewater se nikdy k prasknutí nenapínala pokusnickým egem, neohromovala, nedrkala do nás světoborectvím, nevnucovala nám nové ideály. Firewater to především vždycky odesejpalo v melodických rockových skladbách ze kterých jen tak mimoděk jako hadi všemi škvírami vylézaly exotické styly a nástroje o kterých fanoušcipředtím neměli ani tušení: neřešili odkud pocházejí, jak se jmenují, líbilo se jim to; i proto, že z nich křečovitě netrčely.
Tamir Muskat říká tomu co hraje s Balkan Beat Boxem „středomořská tančírna“, vnuťme tedy Todu A – jasně, že neoriginální – pojmenování „globální tančírna“, což může být to samé, když rozšifrujeme jeho vlastní definici: world punk.
Firewater se také vždycky pohybovali ve společnosti spřízněných kosmopolitů Balkan Beat Box nebo Boom Pam, kteří si za svůj eklektický přístup na bázi opylování získali uznalý obdiv i na scéně world music: porota Sedmi samurajů na veletrh WOMEX rozhodně nezve trendisty a „etnické náhody“ a oni tu spolehlivě zabodovali. Firewater se toho asi nedočkají, v sestavě s jakou ve společné produkci Toda A a Tamira Muskata v Istanbulu a Tel Avivu natočili album International Orange by tam ale ostudu neudělali. Nejsympatičtější na něm je volnost s jakou si Ted A pohrává s myšlenkou: „Líbí se mi kouzlo, které nastane, když zkombinujete různé styly hudby, které opravdu nepatří dohromady.“
Například Glitter Day je hitová popová kytarovka sama o sobě, turecká zurna (dechový nástroj příbuzný hoboji) a Cosar Kamçin (z vynikající istanbulské elektro psychedelické skupiny Baba Zulu) s rámovým bubnem daf a darboukou ji přesto vyšperkovali. A The Monkey Song je báječný hybrid ska s pákistánskou bhangrou řízenou bubnem dhol věrného Johnny Kalsiho.
Nowhere to Be Found je další ukočírovaný zmatek: rocková vypalovačka rozbušená Kamçinovou darboukou, narušená atmosférou řecké taverny a melodikou Nimroda Talmona (s trombonem zároveň velí trojčlenné dechové sekci). V drásavě Todem vyzpíváná Feeling No Pain si s kytarou zasurfuje Uri Brauner Kinrot (od Boom Pam), jinak snad v každé skladbě nepřeslechnutelný, drivem pro album nepostradatelný, zvlášť dohromady s dechaři (rytmicky strhující „kubánská“ Ex-Millionaire Mambo).
S úvodním rockovým trhákem A Little Revolution otevírá černému humoru a cynismu oddaný Tod A téma alba: frustrace z časů arabských revolucí a ekonomických krizí bez vyhlídek do budoucna. „Nechceme tohle město zničit, ani prolévat vaši krev, potřebujeme jen malou revoluci,“ žádá Tod A přirovnávající život k bolesti zubů. Nepolitikaří ale přes míru, není tak přímočaře naštvaný jako Balkan Beat Box na nedávném albu Gift, spíš jen neurčitě nahazuje otázky v oparu rocku s přesahem.
Firewater se vzepnuli ke svému nejlepšímu a nejdotaženějšímu albu své kariéry. O tom žádná a přesvědčit se o tom můžete 5. března 2013 v pražském v klubu Rock Café.
Jiří Moravčík
