Appia Kwa Bridge (2012)
Ebo Taylor
Strut Records
14.10.2012 | Africká hudba si právě užívá návratů hrdinů z 50. a 60. let. Jedním z nich ghanský kytarový veterán Ebo Taylor.
Zásluhu na tom mají kompilace sestavené ze starých nahrávek. Západní producentu totiž vzali útokem rádiové a studiové archívy, soukromé sbírky a tržiště. Objevují pro svět netušené klenoty, vracejí je znovu do oběhu a pomáhají doplnit obraz zrodu moderní africké hudby. Mnohé veteránské hudebníky pak nebývalý a potěšující zájem publika vede k pozastavení „důchodu“, návratu na koncertní podia a velmi často do studií.
Ghanský kytarista a zpěvák Ebo Taylor neměl prý doma v sousedních zemích o práci nouzi, když ho ale americký jazzový saxofonista Ben Abarbanel-Wolff pozval do Berlína, kde dnes žije a vede kapelu Afrobeat Academy, byl by blázen kdyby odmítl a nezúročil poptávku po svém umění. Vzešla samozřejmě z kompilací Ghana Soundz I. A II. (Soundway) a Afro-Beat Airways (Analog Africa).
Bývalá britská kolonie Gold Coast získala v roce 1957 nezávislost, název Ghana a první president Kwame Nkrumah se výraznou měrou zapřičinil o to, aby se země proměnila v africkou hudební velmoc, jejímž symbolem se pro celý svět stal jeden z nejprvnějších panafrických stylů highlife, stojící na početné dechové sekci a elektrických kytarách. Podle profesora Johna Collinse „první a jediný pořádný africký rock´n´roll“.
Highlife koření ve 20. letech minulého století, ale teprve až během II. světové války se dokonale fungující žahavá taneční směs tradice a evropských vlivů doplnila jazze, swingem a rytmy z Karibiku. V 50. až 70. letech se v ghanských studích nahrávalo na plné obrátky a v západní Africe patřila k nejmoderněji vybaveným. President Nkrumah se hudbou a muzikanty ve svém hlásání panafrikanismu zaštiťoval, všemocně je podporoval a vysílal na zahraniční studia. Takhle se v roce 1962 ocitl v Londýně Ebo Taylor, v bujícím ghanském highlife kvasu už zavedené jméno díky mnoha kapelám ve kterých hrál. Shodou okolností působil na stejné škole s Felou Kutim, v čemž můžeme, ale také nemusíme hledat nějaké analogie, každopádně když Fela nechal zanedlouho v Nigérii vybuchnout afrobeat, přiznanou inspiraci hledal v highlife. A naopak, Ebo Taylor se po návratu domů víc zaměřil na funky s jazzem a později se vždycky hlásil k přítelově afrobeatu. Jako elitní hudebník, skladatel, aranžér a producent pracoval v 70. letech u legendárního labelu Essiebons, kde se podílel na nespočtu alb a natočil i několik vlastních. Dohledat je i pro něho ale prý dost obtížné, takže po příjezdu do Berlína natočil v roce 2010 pro londýnský lapel Strut mezinárodní debut Love & Dead na který zařadil v nových – podle svých slov z úcty k Felovi v afrobeatových verzích - převážně své starší hity. Následně připomněl na dvojalbu Life Stories své klasické nahrávky. Pak se kolem Taylora strhl docela velký poprask, obzlášť proto, že s Afrobeat Academy to na koncertech dokážou pořádně rozjet. Nárůst popularity nenechal tím pádem Taylor ladem: album Appia Kwa Bridge už poskládal hlavně z nových skladeb a vrátil se k highlife a jazzu. Lákala také na hostující muzikanty, spoluhráče Fely Kutiho: bubeník Tony Allen, kytarista Oghene Kologbo a hráč na conga Addo Nettey a.k.a. Pax Nicholas.
Sedmičlenný Afrobeat Academy vedený Abarbanelem-Wolffem ghanskému veteránovi na koncertech nejen zdatně sekunduje, vlil mu hlavně do krve novou energii a Taylor přes svůj požehnaný věk šestasedmdesti let tak ohromuje vitalitou a především fantastickým kytarovým mistrovstvím.
Jiří Moravčík
