Of Milkmaids & Architects (2007)
Martha Tilston
Squiggly Records
01.10.2012 | Poslouchejte písničky s podivuhodnou patinou, v nichž drnká banjo, koukejte se na fotografie, vnímejte naléhavý hlas a trkne vás to: ta sem snad musela spadnout z 60. let hippiovské éry anglického folkrocku.
Martha Tilston
Of Milkmaids & Architects (2007)
Squiggly Records
http://www.marthatilston.co.uk/shop.html
Poslouchejte písničky s podivuhodnou patinou, v nichž drnká banjo, koukejte se na fotografie, vnímejte naléhavý hlas a trkne vás to: ta sem snad musela spadnout z 60. let hippiovské éry anglického folkrocku.
A rodný list Marthy vám dá za pravdu: otec Steve Tilston, nevlastní matka Maggie Boyle. Mládí pak strávené na klíně členů Fairport Convention, léta dospívání v klubech s Johnem Renbornem a Bertem Janschem.
Martha Tilston nominovaná v Anglii na nováčka Folk Awards, skládá sama (k lidovkám se uchýlí pouze dvakrát) – o afrických dětských vojácích, válce v Iráku, nudě k uzoufání v kanceláři, o životě protékajícím v nahořklé běžnosti mezi prsty, pokroucených vztazích, ale také lásce – a vy máte pocit pokračování jakéhosi dávného protestsongu.
Vystudovaná herečka, členka úspěšného dua Mouse, parťačka Damiena Riceho na turné vydala první album Bimbling v roce 2005: namalovala tucet obrazů, podle nichž složila písničky, následně je vydražila, aby bylo na natáčení.
Na Of Milkmaids & Architects s nezávislým rockerem Mattem Tweedem už peníze shánět nemusela, vydělala si na ně hraním – například v Glastonbury. „Nechápu, proč mě cpou mezi tradiční folkaře. Mě osudy služek na pustinách nezajímají, vždyť já ani nevím co je pustina, já zpívám o tom, co mě může potkat ve městě“, vzkázala Martha tradicionalistům. Intenzita jejích silných písní, podtržená vyjímečným hlasem má vyznění katarze od běžného – přestože úspěšného - folkování. Martha není Kate Rusby, ani Eliza Carthy. To spíš klon Laurie Anderson s Joni Mitchell. Každou notou překvapivá, žádostivá a jedinečná.
Z tohohle alba se vám zatočí hlava, takže bacha.
Jiří Moravčík
