Look Out Mama (2012)
Hurray For The Riff Raff
Loose Music
19.08.2012 | Chlap s puškou na obale nemá být návodný. Aby také jo, když albu vévodí psychedelicky zabarvená Óda pro Johna a Yoko a nezadržitelně k čím dál většímu úspěchu stoupající kapela nezve do zbrojárny ale na parket.
Oproti předcházejícímu temně bluesovému jugbandu teď Hurray For The Riff Raff připomíjnají rockabilly country slet Patsy Cline, Bandu a Byrds v éře Grama Parsonse.
Jestliže Alynda Lee Segarra na předloňském albu Young Blood Blues nevěděla jak naložit s životem a písničkami v sobě dusila chaos – což jsou její slova – teď se prý chce bavit, protože „svět není zas tak špatný, nemyslíte?“.
Dobře pro ní i pro nás: freakfolkového i jiného bubákování si užíváme jakoby nastal výprodej depresí, až jsme málem zapomněli na pořádný odvaz ulévující už z podstaty, že u něho nemusíme předstírat jak nám drtí hlavy úplně cizí starosti. A báječná surfující Lake of Fire je možná přesně tou skladbou, jak si naordinovat „dobromyšlenkářství“.
Portorikánka z Bronxu Alynda Lee Segarra hlasem kohokoliv svleče z kůže, hraje na banjo a kytaru a nenosí stetson. V sedmnácti utekla z domova, tři roky sjížděla načerno Ameriku na nákladních vlacích, čte McCormacka, fandí Occupy Wall Street, zbožňuje Clash, Judy Garland, Townes Van Zandta a tomu kdo by se po pětiletém kómatu probudil, by nechala zahrát beatlesácké A Day In The Life.
A k tomu vede kapelu, už v názvu držící stráž za všechny riff raffáky: životní outsidery, lůzry a tuláky po hvězdách.
Nezpívá nadýchané country písně pro uplakané dny, to by si nejspíš chodila pro Grammy jako Taylor Swift, na ulicích New Orleans chvílemi až odjódluje odžitost „reálného, ne počítačového světa“, ale v rozjuchanosti honky tonk swamp popu jako ve skladbě Little Black Star.
Producent Andrija Tokic (Alabama Shakes) přetáhl kapelu v novém čtyřčlenném složení do Nashville a to je možná ten pravý důvod, proč Alynda najednou mluví z duše úplně jiným lidem než předtím a sází jim pod nohy tak infekční skladby jako optimistický cajdáček s foukačkou Born To Win (Part One) nebo countryovku Look Out Mama.
Pocta Beatles – Ode To John and Yoko - je jako vystřižená z Rubber Soul. Plná vícehlasů, doznívající v něžné psychedelii a dokazující, jak skvělá songwriterka z Alyndy vyrostla. O téhle desce se bude určitě letos hodně mluvit.
Jiří Moravčík
