Spirit Rising (2012)
Angelique Kidjo
Wrasse Records
19.08.2012 | První živé album beninské superstar nastavené DVD, to kdybyste snad o pravosti tak energického afopopu zapochybovali.
Kdo zažil, tak ví: koncerty Angelique Kidjo docela bolí, ji i publikum.
Rozlétaná zpěvačka krájí sál lapající po dechu na kousky hlasem neznajícím míry. Na podiu se dokáže proměnit v ještě větší dračici než je Tina Turner. S rhythm´n´blues, popem, soulem, šansonem, jazzem nebo reggae žongluje, že z toho jiné zpěvačky pukají vzteky. Když si usmyslí že spadne barák, vydá povel kapele a on jde fakt dolů. Žádné obřady voodoo ani bubenické eskadry, třeštění tančících sboristek a staccatové rytmy louten, tedy obyklí vyvolávači afrických vichrů, nýbrž klávesy, dechy, kytary a když na to přijde, i smyčce. Jde o to, že s manželem, hudebníkem, autorem většiny jejího repertoáru a producentem Jeanem Hebrailem dokážou postavit zvukově dokonale vyvážené skupiny ochotné hrábnout si během koncertů na dno sil (na kontrabas s nimi teď hraje třeba jazzový velikán Christian McBride).
Na předcházející album Djin Djin, vrcholnou ukázku panafrického popu v produkci Tony Viscontiho, Angelique pozvala mnoho hostů: Carlose Santanu, Petera Gabriela, Branforda Marsalise, Alicii Keys, Joshe Grobana, Amadou & Mariam, bubeníky beninské dechovky Gangbé Brass Band nebo jihoafrický mužský sbor Ladysmith Black Mambazoo. Což o to, získala za něj právem Grammy, natočila ale lepší, méně „světovější“, čehož si byla vědoma, protože koncertní setlist teď poskládala převážně ze starších skladeb.
Ponechala přeslazený duet Pearls s Joshem Grobanem a rollingstonovskou vypalovačku na soulový způsob Gimme Shelter – Jess Stone nyní ale vystřídala k Angelique fantasticky sedící Dianne Reeves, americká zpěvačka stejného vyznání: nadžánrovosti. Zopakovaly si to, jeden by se vsadil že zdaleka báječněji, v „souboji hlasů“ Monfe Ran E; s gospelovým ženským The Kuumba Choir a zpívajícími tanečnicemi z broadwayského muzikálu Fela!
Hned na úvod vypálila těžkým dělostřelectvem: koncertními trháky Afirika a Tumba z alba Black Ivory Coast
Se slavnou milostnou Malaika, nevzpomíná Kidjo na Boney M, vždycky patřila k ozdobám vystoupení jihoafrické legendární zpěvačky Miriam Makeba, pro všechny Mama Africa. Ambasadorka černého kontinentu zemřela před čtyřmi lety a na prázdný trůn po ní automaticky zasedla Angelique Kidjo; a kdyby ne, Afričané by ji na něj zřejmě dovlekli: představuje pro ně stejně takovou morální a uměleckou autoritu jako Makeba.
Ta si vždycky k sobě ráda pouštěla mladé a držela nad nimi ochranou ruku: Angelique se zase netají přízní k americkým indie rockerům Wampire Weekend koketujícím s africkými rytmy a tak si s leadrem Ezrou Koenigem s chutí zazpívala jejich I Think Ur a Contra.
Bob Marley se v Redemption Song s námi loučil – akusticky, jen s kytarou – Kidjo se sborem a kapelou ji zpívá v roztančeném stylu Simonova Gracelandu.
Gershwinově Summertime vrací původní swingový nádech a Move On Up Curtise Mayfielda ( další ze zpěvaččiných koncertních šperků) si střihne s pořádně rozparáděným Branfordem Marsalisem. A s ním a smyčcovým kvartetem ještě jednou: v Ravelově Boleru; úlitbě publiku.
Angelique Kidjo patří k největším hvězdám africké hudby. Do Beninu se vrací, tamní tradiční styly jsou v její hudbě pořád slyšitelné, jinak ale žije v New Yorku.
Magazín Forbes zpěvačku zařadil na čtvrté místo čtyřicítky afrických celebrit, Time pasoval na Největší africkou divu, pracuje pro UNICEF a přátelí se s Nelsonem Mandelou.
Celým jménem se píše Angelique Kpasseloko Hinto Hounsinou Kango Manta Zogbin, což v jazyce fon znamená Krev z lucerny nezažehne jiskru. To asi bude pravda, ale kde se potom kolem Angelique berou ty požáry?
Jiří Moravčík
