Tales From The Weeping Willow (2011)
Naomi Bedford
Dusty Willow Records
25.04.2012 | Předchází jí pověst anglické Emmylou Harris a příliš se nemýlí, Naomi má skutečně nádherný vpíjivý hlas. A hraje hudbu, která by se „zjednodušeně“ dala nazvat angloamerickým country-nu-folkem se styčnými body: Warren Zevon, Bonnie Prince Billy a Alasdair Roberts.
Ruku do ohně by za ní navíc dalo tolik důvěryhodných lidí, třeba vážená Shirley Collins, Peter Buck z R.E.M. a hezky o ní mluvil i nebožtík Bert Jansch, že si ji snad ani nejde neposlechnout. Šéfredaktor magazínu fRoots Ian Anderson dokonce tvrdí, že to nejlepší co můžete udělat, je koupit si album dvakrát. Naráží tím na fakt, že si ho třiatřicetiletá písničkářka vydala za vlastní peníze. Pro romantiky a strašpytle danajská rada: jedná se o sbírku beznadějných lidských příběhům o vraždách, smrti a žalu.
U anglických folkařů běžná věc: jinde jedí střepy a zapichují do sebe rozžhavená železa, oni si libují v temných srdcervoucích písních, a to v tom lepším případě; v oblibě jsou i story matkovražd a incest. A aby snad nedošly zásoby, což s ohledem na staletou tradici asi nehrozí, skládají se hrůzy nové, třeba související s dnešní ekonomickou krizí: Naomina skladba Daddy´s Got A Gun je třeba o milionáři, který si vpálil kulku do hlavy a tak nějak zapomněl, že zbytek rodiny tím dostane bez prostředků na dlažbu.
A jsme u toho: Naomi není z ranku Elizy Carthy nebo Jackie Oates, není patronkou tradice jako ony, hodně si z ní pouze vypůjčuje a s banjem, dobrem a tklivými houslemi míří hodně ke country. Rodinné zázemí také neodpovídá běžnému folkovému životopisu: otec pracoval s Donem Lettsem (Big Audio Dynamite) a natáčel videoklipy pro Rolling Stones a Davida Bowieho.
Hrdinkou mládí byly pro Naomi Shirley Collins stejně tak jako Hedy West a Pogues s Clash. A na scénu vstoupila v roce 2001 rozhodně nefolkařsky: tanečním elektronikům Orbital nazpívala hit Funny Break.
S debutovým albem Dark They Were And Golden Eyed v produkci Micka Glossopa (Frank Zappa, P.I.L.)
Naomi zamířila, s tímhle už ale zasáhla cíl. Zvolila přitom kuriózní postup: potenciální spolutvůrce oslovila přes MySpace a Facebook, z očí do očí se prý obávala odmítnutí.
Trumfem se stal producent Gerry Diver, manžel neméně skvělé písničkářky Lisy Knapp; bývalý člen newyorské skupiny Sin-é a podílník vydařených nahrávek Vana Morrisona, Laurie Anderson nebo Christy Moora. Naomi si ho nevybrala náhodou, s většinou dalších hostů v minulosti natáčel a nedá se o něm říct, že by trpěl konzervativní nostalgií k tradici a autoritám. Diver přesně vyvážil zpěvaččiny country zabarvené skladby, s příspěvky jiných a anglickou klasikou, a co hlavní: ideálně ji v duetech spároval.
Vzdušnou milostnou skladou My Love Is Deep, zazpívanou s autorem, Justinem Curriem ze skupiny Del Amitri, album dosahuje vrcholu, ale Roland The Headless Thompson Gunn od Warrena Zevona podpořená houslemi, mandolínou a vokálem Paula Simmondse není o nic méně uhrančivá. Simmonds (ze skotských The Men They Couldn't Hang) složil působivé Clouds Of Colwyn Bay na základě skutečné tragické události, tak nějak se mu do toho ovšem zapletl čerstvý vztah s Naomi, takže vokální post přenechal Alasdair Robertsovi, který se po jejím boku objevuje ještě v anglické baladě Death Of Queen Jane.
S Paulem Heatonem ( Beautiful South) jsou ve Ferry Boat Inn trochu přeslazení, ale opravdu jen trochu a může za to „sonátní klavír“. Railroad Bill ( s britskou černošskou soulmenkou Donnou Edmead) je pořádné rockabilly a velkolepá lidová perla Lord Thomas & Fair Ellender dostala nečekanou podobu díky bluesové kytaře Krise Dollimoreho ( The Godfathers).
Samé písně bez šťastných konců. Jako by té depky kolem nebylo dost. Ale znáte to, cizí neštěstí nás někdy dokáže inspirovat ke zvládnutí toho našeho. Nebo k výborným albům.
Jiří Moravčík
