Young Man In America (2012)
Anais Mitchell
Wilderland Records
24.04.2012 | Jak se má mladý muž v Americe? Jako v Hadestownu, odkud možná právě se štěstím vyšel a vůbec si tím v ničem nepomohl.
Rocková opera inspirovaná řeckým příběhem o lásce Orfea k manželce Euridice ústící v metaforu o znásilněné lidské svobodě za účasti Bon Ivera nebo Ani DiFranco americkou písničkářku před dvěma lety proslavila, depresí a paniky z falešných příslibů ovšem nezbavila. Vkládat vlastní osud do rukou hroutící se Ameriky, představuje pro Anais nadále dobrovolnou lobotomii.
Sled epických, pronikavým hlasem naléhavě vyzpívaných nových příběhů, nemá na první poslech koncept, ten se vyloupne z témat skladeb: temná skepse odvislá od ekonomické krize, podobenství o beznaději a smutku, odkazy k bibli a bloudícím pastýřům.
Titulní Young Man In America venkovanstvím asociuje Steinbeckovy časy, jazykem pak Guthrieho: „Matka mohutně vykřikla, roztáhla nohy a já zní vyšel jako dělová koule. Hladový jak prérijní pes.“
Že Anais vyrůstala na venkově pochopíme z naturalistické balady Sheperd, inspirované třicet let starou novelou svého otce (jeho portrét zdobí obal): pro samou dřinu nechal farmář zemřít rodící manželku i s děckem.
Jiná „farmářská“ - Hi Did - se jeví jako vyznání lásky k otci, „s oblohou nad hlavou a pilinami ve vlasech, co když zavřel oči, kohout zakokrhal“ , co si ale myslet o verši: „Nenechal závěť, jenom lopatu a díru v zemi.“
V intenzivním sociálním cítění se Anais neopírá o žádné autority, do textů překlápí vlastní vize budoucnosti; zpívala davu Occupy Wall Street, Springsteenovsky se k němu ale nelísá, nevytahuje na bankéře kolty, s Amerikou vede zdaleka intimnější, tím víc uvěřitelnější dialog.
Oproti Hadestown se mírní v doprovodu: namísto rozbujelého country- bluesově-jazzového šramlu udala teď skladbám střízlivější folkrockový směr, producentem a klavíristou Toddem Sickafoosem rozezvoněný například kytarou Adama Levyho (Norah Jones), houslemi Jenny Scheinman (Lucinda Williams), mandolínou Chrise Thilho od bluegrassových Punch Brother a dvěma bubeníky: Kenny Wollesen (Bil Frisell) a Andrew Borger (Tom Waits). Navrch s dechy, akordeonem a varhanami.
Rodíme se prý s darem, a když ne, často se na nás nějaký nalepí. Anais Mitchell na svět chudá nepřišla, impozantní talent – jak ji popsal anglický novinář Colin Irwin – ji musel věnovat někdo hodně na naší straně.
Jiří Moravčík
