Don't Stop Singing (2011)
Thea Gilmore
Mighty Village
22.02.2012 | Vynikající dvaatřicetiletá anglická písničkářka si nekompromisně hlídá svou nezávislost. Tvrdošíjně odmítá návrhy velkých vydavatelství a svá alba natáčí pro své malé vydavatelství.
Snad i z toho důvodu dosud nepronikla na širokou veřejnost a znají ji pouze skalní fanoušci. Skládá vlastní písně, ale také ráda přebírá skladby od jiných autorů a to ne ledajakých. Loňský rok například otevřela albem John Wesley Harding, tedy předělávkou alba Boba Dylana. Pak ale všechny zaskočila. Rodina v roce 1978 tragicky zesnulé ikony anglického folkrocku zpěvačky Sandy Denny objevila v archívu dosud nezveřejněné, neznámé texty a požádala Theu Gilmore o jejich zhudebnění. Těžký úkol, což uzná každý, kdo Sandy Denny pamatuje. Psala totiž občas velmi osobní, rozervané a bolestné verše. Gilmore se do nich ale dokázala přirozeně vcítit, k čemuž doprovázející akordeonista John Kirpatrick, Sandy Denny spoluhráč v kapele Fairport Convention, podotknul, že takhle by je určitě zhudebnila i Sandy.
Verše reflektující těžké chvíle Anglií milované zpěvačky, kdy ji pro její alkoholické eskapády odebrali malou dceru, kterou až do konce života nikdy neviděla, převedla Thea například do nádherně dojemné ukolébavky Georgia.
Většina recenzí ocenila nejen způsob jakým Gilmore pojala neznámé verše, dostalo se jí také respektu za to, že si nehraje na Sandy a nesdílí její typické frázování, že zůstala sama za sebe. Jak kritici tak posluchači ji pochválili i za to, že všechnu úzkost a zranitelnost Sandy Denny nepřevedla do laciného sentimentu, ale naopak svým hudebním pojetím osvítila pochopením pro výpovědi ženy, které nebylo dopřáno, aby ji během života společnost vedle úcty k jejímu umění projevila také účast nad trápením za které ne vždy mohla sama.
Jiří Moravčík
