Traveller (2011)
Anoushka Shankar
Deutsche Grammophon
08.01.2012 | Ústřední téma: flamenco, severoindická hudba a Cikáni z Rajasthanu. Mistrovská hráčka na sitar nepropadla potřebě hledat společné kořeny, cosi takového ale z alba nezáměrně vyplynulo. S úctou k tradicím a zájmem vytvářet nové věci.
A také s odlehčeným sporem, kdy španělský producent Javier Limón tvrdí, hraješ flamenco, zatímco Anoushka mu odpovídá: “Ne,ne, to byla klasická severoindická hudba.“
Pro domněnku, že flamenco je „malým bratrem indických rag“ našli také překvapivé pojítko: dřevěné klapačky.
Cikáni v Andalusii jim říkají kastaněty, ti z Rajasthanu kartal.
Nápad k setkání vzešel od německého vydavatelství, u něhož Anoushka albově debutuje: prý flamenco vždycky ráda poslouchala, vcítěná do jeho rytmické spřízněnosti, nikdy ho ovšem nehrála a příležitost spolupracovat s flamenkovými exponenty vzala jako výzvu, tím je ostatně známá.
Dcera a žákyně pro Západ klíčového prezentátora indické hudby Ravi Shankara, činného i v jednadevadesáti letech. Pod jeho vedením natáčí a koncertuje na plný úvazek od sedmnácti. Počínaje albem Rise (05) ale se severoindickou hudbou proniká na crossoverovou a popkulturní scénu: zajímá ji jazz, elektronika, přijímá nabídky od klasiků – Mstislav Rostropovič, londýnská filharmonie – desku Breathing Under Water natočila v roce 2007 s progresivistou asijského undergroundu Karshem Kalem, otcem, Stingem a nevlastní sestrou Norah Jones. Vloni se zařadila do multikulti plejády hvězd sezvané Herbie Hancockem na albu Imagine Project.
Producent, hudebník, zpěvák Javier Limón se narodil pro flamenco, Latinu a fado a upsal těm nejlepším: Paco de Lucia, Estrella Morente, Mariza nebo kubánský klavírista Bebo Valdés.
S Anoushkou si vzájemně nic nedokazovali, nechali hudbou plynout, nenaředili ji nepřípadnostmi a nezatížili lacinými elektro triky, drží se pravidel.
„To je jako při stavbě stolu. Nelze zapomenout na jednu nohu, aniž byste zabránili pádu. Pořád musíte vědět, co děláte,“ vysvětlil Limón citlivě kočírující spoustu indických a španělských hudebníků a zpěváků.
Vášnivá skladba Bulería con Ricardo vyznívá jako ohnivý souboj sitaru a klavíru Pedro Ricardo Miñoa se vzájemně nadhazovanými frázemi v trysku tleskání a perkusí.
Zpočátku indicky vzdušná Si no puedo verla se po chvíli láme: fantastický hlas Duquendeho „vyúpí“ súfijské milostné verše ze 14. století od Amira Khusraua přeložené do španělštiny. V proudu vědomí a metafor starobylé perské poezie od Jamiho se nese také Sanjeevem Chimmalgim zpívaná Ishq: čistě indická záležitost, nebýt na způsob kytaristů hrající Anoushky a vpašování madridského perkusisty Piraña Spanishe mezi tabla.
Mezi nejšťastnější momenty alba patří duet sitáru s flamenkovým kytarovým bohem Pepe Habichuelou v Boy Meets Girl: jemný bez výmyků k exhibici.
Na Casi uno se předem Anoushka s Limónem dohodli: pro Buiku složíme baladické cante flamenco, doprovodíme ji, jak ho ale pojme necháme na ni. Španělská černošská zpěvačka je totiž proslulá propojením flamenca a soulu. Nezklamala: prokouřeným hlasem skladbu rozdráždila ohromným feelingem.
Desetiminutová raga Bhairavi uzavírá nejčastěji koncerty Anoushky Shankar. Protože v průběhu natáčení ale čekala dítě -žije v Londýně s anglickým filmovým režisérem Joe Wrightem (Pýcha a předsudek, Hanna) – album končí milou ukolébavkou Lola’s Lullaby s flétnou ney.
Jiří Moravčík
