Daughter of The Spring (2011)
Mor Karbasi
21.08.2011 | Pro takovou ženskou krásu a jímavý, smysly kradnoucí zpěv se kdysi chodilo do válek a vyzývalo k soubojům, dnes, v lítosti že ty časy minuly, jen „odvrávoráte v mlze zmatených pocitů a rozháraných smyslů”.
Z elektrizujícího hlasu pětadvacetileté Židovky z Jeruzaléma - svorníku klenby z nádherných písňových melodií - se vám totiž rozbuší srdce. Srovnání? Jsou na nic, ale budiž: Yasmin Levi, Mariza, Estrella Morente. Přece jenom ovšem něco hodně sedí - hudba s duší: sefardské písně z 15. století, fado a flamenco. Sbíhají se u Mor Karbasi, zpívající španělsky, hebrejsky a v zapomenutém jazyce Ladino.
Matka pochází z marocké židovské větve a odmalička dceři zpívala marocké a židovské liturgické písně a seznamovala se sefardskou hudbou z Al-Andalus, Řecka, Turecka a Balkánu, zatímco otec má kořeny v Iránu a dědeček byl vážený rabín v Maroku. Během služby v izraelské armádě se Mor seznámila s anglickým rockerem přeonačeným na flamenkového kytaristu Joe Taylorem: dnes spolu žijí v Londýně a zdráhají rozškrábat patinu sefardství nevázanými elektropřísadami.
„Píší o nás, že oživujeme sefardskou hudbu, ale to není pravda, vždyť ona není mrtvá. Dědeček mě řekl že v tom případě bychom museli zemřít s ní. Snažíme se starobylé, většinou truchlivé písně o zmarněném životě hlavně zpřístupnit co nejvíce lidem,“ vysvětluje Mor Karbasi, zanícená čtenářka poezie libanonského spisovatele a malíře Khalila Gibrana – toho, co život požádal o možnost slyšet hovořit smrt. Zpěvačka je totiž přesvědčená, že ze smutku vyrůstá krása a zhruba o tom je její druhé album. Znovu vás napadne to samé: kde se v ní při vším mládí bere taková přesvědčivost, neupózované intimní napětí vyfoukané jak vlasová trvalá radostí. Do tanečního se neoblečete, bulit u svíčky a láhve červeného s depkou ale také ne. Saint- Exupéry to nazval „silou stromu, která osvobozuje z vězení skal“ a kdyby citlivý producent Taylor tyhle křehké nálady nectil a propadl s kytarou nucení zajazzovat si přes míru, svou milou i její dědictví by tím proklel.
Mor Karbasi opět spoléhá na verše a zasuté příběhy od matky, skládání autorských písní ji ale neopustilo. Rozeznáte je od sebe ale stěží. Londýnští milenci ve flamenkovém sefardství nechtějí bavit davy, s tak intimním oparem by u nich stejně pohořeli, neschovávají se ale před nimi. A kdo si je vyčíhá, bude bohatě odměněn.
Jiří Moravčík
