From Africa With Fury: Rise (2011)
Seun Kuti & Egypt 80
Knitting Factory
17.05.2011 | Výbušný afrobeat pod praporem politické revolty zvukově vyšperkovaný produkcí Briana Ena. Špatný vtip? Ne, Seun Kuti & Egypt 80 se totiž s Enem rozhodli, že do toho šlápnou společně.
„Génius. Ne nadarmo je Brianem Enem,“ řekl Seun o naprosto nečekaném parťákovi, který se poprvé od roku 1981 kdy natáčel s ghanskou kapelou Edikanfo pustil do produkce afrického hudebníka notabene takového divočáka. Nekrotil ho, to je důležité, spíš ku prospěchu věci syrový strhující atak doladil a tím vynález klanu Kutiů zaktualizoval.
„V 70.letech jsem si koupil album Feli Kutiho Afrodisiac a úplně mě to změnilo život. Bylo pro mě obrovskou inspirací a Felův afrobeat jsem považoval za nejmodernější hudbu planety. Seun v jeho díle pokračuje,o tom jsem přesvědčený,“uvedl Eno.
Pokud použijeme příměr se sýrem ementálem, Eno zvýraznil jeho chuť zaplněním děr libou příchutí. U Kutiho elektronikou, samply a přeorganizováním kapely. Kytaristy, jejichž opakované figury tvoří základní kámen afrobeatu – samozřejmě tím druhým je burácivá, složitě synkopující dechová sekce – stmelil přizváním dvou Angličanů: Justina Adamse a Leo Abrahamse. A kytary najednou funkují úplně jinak! Vyloženě máte na jazyku Talking Heads v období alba Remain The Light (produkovaného Enem).
Kapelníka Egyptu 80, jednasedmdesátiletého bartonsaxofonistu Lekana Animashauna, posadil Eno tentokrát za klávesy, sám sebe také a ještě Juliana Wilsona s hammondkami. Druhý producent – John Reynolds (bývalý manžel Sinéad O´Connor natáčející s Natachou Atlas, Herbie Hancockem a U2) – přeskakoval od syntetizátoru k bicím a všechno zmixoval; včetně fantastických sboristek a tradičně skvělých bubeníků.
V yorubštině a anglicky zpívajícího a na tenor saxofon výtečně hrajícího Seuna naučil Eno „žít a pracovat ve studiu“ aniž by ubral jeho afrobeatu na neúprosnosti a přitom – a tím asi u pravověrných narazí – ho lehce zpřístupnil širší veřejnosti; nejvíc těm, kteří se dříve v dlouhých jevištních jamech občas ztráceli a paradoxně za situace, kdy Egyptu 80 přinutil zařadit nejvyšší funky rychlostní stupeň co kdy měl.
V brazilské Sao Paulu natočený materiál se míchal v Londýně, ale na pláži Copabana měl prý Seun Kuti nejdříve ideu - asi díky přítomnosti zvukaře Godwina Logieho (Steel Pulse, Horace Andy) – přeonačit afrobeat víc do hip hopu a reggae: „Pak jsem si uvědomil, že je to cesta zbabělce, zrada otcovy památky a když jsem potkal Briana, řekl mě to samé.“
A tím se dostáváme k druhé, neméně důležité funkci Kutiho afrobeatu: politice, kdy označení „kontroverzní“ je slabý čajíček proti tomu co Seun nahlas říká o dnešní Africe. Pokoušel se doma v Nigérii zaregistrovat politickou stranu Movement of the People, ale vláda celkem logicky usoudila, že se jedná o předzvěst plánovaného povstání a vyrazila ho ze dveří. Teď ji to vrací na plné pecky v sedmi skladbách zřetelně nazvaného alba From Africa With Fury: Rise.
Zkorumpované africké diktátory, kterým z úst vychází jen samý „shit“, přirovnal k novodobým otrokářům, nešetří armádu ani nadnárodní korporace, vydělávající podle něho na hladu a skladba Rise představuje sarkastické ponoukání ke vzpouře. Současně upozorňuje, že je prý na čase udělat něco s legalizací marihuany, legendárním kuřivem Fely Kutiho.
O tom je závěrečná skladba Good Leaf a váže se k tomu humorný příběh s obalem. Malíř Lemi Ghariokwu z Nigérie navrhl přes dva tisíce obalů pro nejvýznamnější africké hudebníky, ale každý ho považoval za dvorního grafika Fely Kutiho. Nikdy nevznikl problém. Až nyní: zatímco americký label Knitting Factory na marihuanový list na Seunově bundě přistoupil, Because Music, nucený dodržovat evropské zákony, ho odstranil a ponechal pouze nápis Good Leaf.
Vynikající deska a pro nigerijský afrobeat možná zásadní.
Jiří Moravčík
