He Who Travels Far (2010)
Hanggai
World Connection
17.05.2011 | Jedním z klíčových hesel scény world music je inovace. Dalším, nezblbnout u toho. Totiž ne vždycky když „muzikanti s podivnými dřevěnými nástroji“ začnou pracovat se starobylostí v odlišných modech všechno končí dobře.
Skupina Hanggai hrající hudbu Vnitřního Mongolska pod čínskou vlajkou sice od samého začátku vsadila na rock, míru zdravého rozumu si ale dokázala udržet. Je přitom skvělé, že se k mezinárodním úspěchům přidal zájem elitních producentů. Ken Stringfellow - splupracovník R.E.M. - během nahrávání druhého alba navíc pro Hanggai získal vzácného spoluhráče: kytaristu Marca Ribota. Ano, toho od Toma Waitse.
Co oba Američany na Hanggai nalákalo? Pekingský punrocker Ilchi se před lety vrátil do rodných stepí proslulých hrdleními zpěváky a mistry hry na dvoustrunné tradiční nástroje - loutnu tobshuur a housle morin-khuur – a po návratu založil skupinu, která podobně jako Yat-Kha z Tuvi převedla tradiční epické písně a balady mongolských pastevců do rockové podoby: s bicími, basou, banjem a kytarou.
Nyní také s elektronikou zjemňující hutný valivý zvuk s hrozivě mručícími vokály. Vypjaté melodie vynáší do prostoru nekonečných plání; s vybrnkávanou akustickou kytarou a hrdelním zpěvem nejohromněji ve skladbě Cha Har a zčásti také i v Xig Xile, ta však brzy propadne zběsilému tempu a na konci zaržá jako splašený kůň.
Rituálně a drsně působí Hanggai po boku Ribota: na dálku, v newyorském studiu „zmasakroval“ baladu Dorov Moraril těžkými metalickými kytarovými riffy na hranici mezi blues a Black Sabbath. Je to něžné, bizarní i strašidelné, na každý pád neoposlouchatelné.
Ke kouzelnému otázce přišli Hanggai na britských ostrovech: proč nám proboha kradete The Pogues ptali se jich rozeskákanci na koncertech? Drinking Song hrají totiž Mongolci k nerozeznání od slavných pijáků.“Jediné co mě napadá, je alkohol. Také Mongolové vědí, že v lahvi se chová jako poslušná ovečka, ale v žaludku se z něho stává tygr,“ vysvětlil Ilchi.
V mongolštině nazpívané tradiční záležitosti – a tři autorské - mají
bezprostřední atmosféru, nepůsobí jako umělá skládačka, za čímž hledejme práci producenta: Stringfellow totiž přinutil Hanggai nahrát skladby vcelku, bez dotáček, jako naživo.
Kombinací minulosti s přítomností sleduje skupina i cíl, který nám může uniknout: pět milionů Mongolů se v čínské populaci ztrácí jako jehla v kupě sena a většinoví Hanové jejich kulturu nekompromisně dusí. Když Hanggai k moderní hudbě přitáhnou mladou mongolskou generaci bloudící po čínských velkoměstech, pomohou ji tak získat ztracenou identitu.
Jiří Moravčík
