Before Dawn (2010)
Garcia
Indies Happy Trails Records
26.03.2011 | Keltská hudba u nás: před a po Garcia.
Světová keltománie vyvrcholila ke konci 90. let nepřekvapivě: cokoliv v čem zazněly dudy s píšťalami už soudným posluchačům lezlo na nervy. Jako každý módní hudební trend, sežraný sám sebou. Čechy vlna zájmu o hudbu z Irska, Skotska nebo Bretaně neminula. Během keltské nirvány se vyrojily desítky kapel z nichž většina skočné irské tance ale utopila v knedlíkovské country-folkové těžkopádnosti. Pár se jich vymykalo, Dún an Doras nejvíc: souběžností náročnější instrumentace, výběru oproti jiným neprofláklého irsko-skotsko–anglického repertoáru, jeho aranžérského uchopení a samozřejmě hlasu Kateřiny Garcia. Světoběžnice důvěrně seznámené s prostředím ze kterého si písně vypůjčovala. Když s kytaristou Petrem Košumberským a Lubošem Malinou, ostříleným bluegrassovým banjistou Druhé trávy, založili v roce 2007 skupinu, s názvem nezaváhali: Garcia.
S rockovou rytmikou a v produkci Martina Ledviny natočili vynikající debutové album Woven Ways: nenarušené klišovitými nepatřičnostmi, zasazené do průrazného písňového rámu, v přeexperimentované době stále vzácnějším. Věrohodnost a kredit mu dodaly inspirační přesahy a částečně i nutkání nezapomenout na vliv zanechaný na Malinovi irským dudákem Davy Spillanem.
Vrátil se k němu i na Before Dawn: motiv makedonské lidové písničky Ančice Mori Dušice použil Spillane na albu Sensual World pro anglickou zpěvačku Kate Bush (zpívalo s ní tehdy Trio Bulgarka, čemuž se přizpůsobil). Obeznámený Luboš Malina ji ale převzal, tak jak zněla na desce East Wind natočené o tři roky později Spillanem a hráčem na bouzouki Andy Irvinem. S balkánsko-irskou fúzí za účasti bulharského multiinstrumentalisty Nikoly Parova předběhli dobu a vzešel z ní následný celosvětový úspěch tanečního show Riverdance skladatele Billa Whelana.
Proč věnovat tolik pozornosti Ančice? Je toho víc: představuje hlavně „hitový“ vrchol Before Dawn; možný výtah do budoucnosti. Instrumentální verze se proměnila ve zpívanou a tehdejší líbivé Whelanovy klávesy nahradily housle Jana Hrubého, což klenutou melodii v souhře s Malinovým tarogatem a flétnou kaval zuhrančivělo, obdivuhodně proteplilo a lákavě nachystalo na vpád rockové rytmiky a pronikavý hlas Kateřiny. S ní se do toho opře také sestra Bára a v tu ránu vám to cosi, ve vší úctě a myšleno pochvalně, připomene: skupinu Al-Andaluz s pastorálně opojnými hlasy tři zpěvaček ( vévodí jim španělská Mara Aranda) zaměřenou na sefardský středovek. Že by ozvěna Kateřinina a Bářina uskupení Kal y Kanto?
Na Woven Ways Kateřina pouze upravovala převzaté skladby, u čehož zůstalo, Before Dawn ji představuje ale také jako autorku: zatímco Summer Rain s Bárou a za doprovodu akustické kytary má spirituálně-folkový charakter, bigbítovou Under My Skin žene dopředu banjo a funkující basa Adama Stivína; k Malinově aranžérsky pestré Before Dawn už napsala pouze text. Odrazit se od ní dá k vyzvednutí silné stránky anglicky nazpívaného alba: ačkoliv stojí na převzatém repertoáru, před Kateřinou použitém třeba Christy Moorem, Joan Baez, Emily Smith nebo Jean Redpath, ti kdo předtím slyšeli Fly We To Some Desert Isle, Fine Flowers In The Valley a Peata Beag Do Mhathar ocení, že se Kateřina s Malinou netočí v kruhu opakování: i dalším skladbám vtiskli moderní písničkářskou podobu; tedy žádné ucourané keltské snění a new age ezotérismus.
Nevšedně do nich zanesli spoustu dobarvujících, originálních detailů a zvukových perliček: lap steel kytaru Luboše Novotného, nasamplované šumy, telefonní vyzvánění, drnkací kalimbu, kytarovou vyhrávku Petera Bindera, hammondky s klavírem Ondřeje Kabrny. David Landštof přechází z bicích k perkusím, cajonu a djembe, Malina, jehož banjo zepředu i z dálky slyšíme skoro všude hraje i na flétnu kaval a tin whistle (irská píšťala).
Kateřina se znovu také představuje jako sebevědomá zpěvačka seán nós, tedy prastarého, ničím nedoprovázeného a náročného irského způsobu zpěvu: ódu na lásku Gloomy Winters Now Aw nevnímejme ale jenom jako „kontakt“ na u nás málo známého skotského básníka Roberta Tannahilla; vyzpívaná s jistotou získanou v oblíbených dublinských hospodách, vypovídá především o Kateřinině, nádherném, poetickém i vzdorovitém hlase, vyjímečném kdekoliv v Evropě.
O zdařilém albu pak bez nadsázky platí: keltská hudba u nás před a po Garcia.
Jiří Moravčík
