Sós (2010)
Mercedes Peón
Do Fol
15.02.2011 | Galicii, severozápad Španělska a katedrálu v Santiago de Compostela objevili kdysi pro svět irští The Chieftains. Osvětová povědomost o konci svatojakubské pouti ale Galicii na dost dlouho držela v pasti: tady žili a dosud hrají Keltové začalo se říkat.
Pak na scénu vstoupila do hola ostříhaná zpěvačka a hudebnice Mercedes Peón, zabušila do tamburíny, zaječela jakoby ji na nože brali a nebylo pochyb: jednoznačnému galicijského keltství odzvonilo. Pandereitas, jak se tamním ženám s tamburínami říká, měly daleko blíž k Africe než k Irsku. Jejich křičivý sborový zpěv zase k finským divoženkám ze skupiny Värttinä.
Mercedes Peón se na čtvrtém albu ocitla na bodě zlomu. Vyslala intenzivní a sebevědomý signál SOS. Konceptuální přemítající zprávu o dění tady a teď: emotivní, sociálně nebývale kritickou, nejednoduchou, přesto vstřícnou. S námořníky spojené zoufalé volání o pomoc ale v překlad z galego znamená být sám. Ačkoliv jí album pomáhala v domácím studiu natáčet řada hostů, když jde na koncertní podium, schová je jako čertíky Bertíky do elektro krabiček a samplů a údery paliček, prstů, tamburíny nebo dronem dud je vyhání do prostoru aby vytvořili neuvěřitelně sofistikovaný, technodrsný a přírodně hrubý magický zvukový plášť obestírající zpěvaččin hlas. Absolutní výraz ženské citlivosti a síly.
Mercedes natočila své nejeklektičtější album: ani na vteřinu předvídatelné, pohlcující smysly, prchavé v náladách, výbušné v proměnách; avantgardní i vesnické. Autorsky inspirované rodným Pobřežím smrti a zároveň bezhraniční: slyšíme předivo doteků s latinskou Amerikou i Marokem a ve skladbě Anacos třeba rozpustilé balkánské ska. Babel s klavírem, mužskou recitací a ambientními neurčitostmi zase připomíná let nad krajinou ve slavném stejnojmenném filmu.
Elektronika je neustále ve smíru s akustickými nástroji a i když občas musíte vydržet nekompromisní nápor techna či přeletu letedla, se zdvihem oblíbeného klarinetu a dud následuje křehce melodické pohlazení zdůrazněné pláčem dítěte nebo zvonkohrou uprostřed deště. Takhle si s detaily násobícími účinek vyjádření dokázali ve vrcholné formě pohrát Pink Floyd. To jen tak pro přirovnání co byste od mnohovrstevnatého alba nabízeného v originální kovové krabici měli čekat. Tedy jestli jste Mercedes Peón nezastihli vloni v Náměšti nad Oslavou. Případně na WOMEXU v Kodani: tam i tací, co seběvědomě tvrdí že je nemůže už nic v hudbě překvapit seděli ještě dlouho po koncertě jako zařezaní. Neschopní slova.
Jiří Moravčík
