9Bach (2009)
9Bach
Gwymon
12.01.2011 | Temná, jako blbý den ztěžka pomalu plynoucí symfonie hlasů, harfy, harmonia a elektrických kytar od rockerů zasvěcených do tradičních balad Walesu.
Jestli zpívají o lásce, vraždění nevinných, marnivostech nebo frontě na rohlíky se všichni pouze domnívají, protože velštině nikdo široko daleko nerozumí, i tak jsou dnes na Britských ostrovech za velký hit a přirovnání k Portishead, Cocteau Twins nebo Clannad se na ně doslova sesypala.
Smutné že si přitom nikdo nevzpomněl na Julii Murphy, ačkoliv původem Angličanku, už léta nazpět zářivý hlas Walesu.
Lisa Jen Brown bez níž by zůstali 9Bach čtvrtinoví se jí totiž nepodobá pouze emotivním zpěvem a pohlcující hloubkou prožitku, zdobí jí rovněž odmítnutí nosit na noze kouli toho co se v tradici smí a nesmí; nebo s čím nikdo nepočítá: u 9Bach s elektronikou, psychedelií a bezútěšně vražednou atmosférou.
„Veselým písničkám se vyhýbáme, chceme cítit bolest a smutek,“ vysvětluje anglický kytarista Martin Hoyland náplň všech lidových baladických textů.
Než potkal a za manželku pojal Lisu Jen, prošel mnoha rockovými a indie kapelami a o tradiční hudbě toho prý věděl asi tolik, jako pivovarský kůň o parkuru. Ani Lisa za sebou nemá hudební rodinné zázemí: vyrostla na poslechu Björk a soulu, je původně herečka a všechny ty smrťácké krvavé balady ji naučila babička. Pro oba dost předpokladů k tomu, aby je s dalšími muzikanty originálně zpracovali v ostrém kontrastu s populárním houslovým folkrockováním do působivě sofistikovaného zvuku v němž se prolínají akustické harfy, cello a vzdušné hlasy s tvrdou rytmikou a klávesami.
Existují sice pět let, tohle vynikající album natočili ale až vloni. Sláva okolo skupiny nicméně propukla teprve na podzim 2010 s pozváním na veletrh WOMEX.
O 9Bach ještě hodně uslyšíme.
Jiří Moravčík
