Woman In Sin (2010)
Fishtank Ensemble
Navigator
03.11.2010 | Rozpor mezi vztahem k Romům a jejich hudbě je stále křiklavější. Tančili by s nimi snad všichni, co se týká soužití, romantické nadšení pro dávné kočovníky dostává trhliny, jestli rovnou nezmizí rychlostí blesku.
Navíc něco jako romská hudba vlastně neexistuje, podobně jako africká, protože vždycky záleží na místě, odkud pochází, kde na sebe vzala zcela odlišnou podobu: rozdíl mezi andaluským flamencem a balkánskou dechovkou posuďte sami. Nejsnazší definice proto prý zní, že si pod ní máme představit hudbu nenapodobitelně živočišným způsobem zahranou Romy. Ani to ale nemusí vždycky platit: ve Spojených Státech například v posledních letech kulminuje zájem o romskou hudbu, kterou hrají gadžové.
Odstartovala to možná vlna gypsy punku vedená Gogol Bordello, v ní ovšem dominovali východoevropští emigranti, kdežto dnes populární Zach Condon (Beirut) nebo dvojice A Hawk and a Hacksaw (Jeremy Barnes a Heather Trostová) pocházejí z Nového Mexika, Squirrel Nut Zippers ze Severní Karolíny a k romské hudbě se všichni dostali na cestách po Evropě, odkud naopak přicestovala Sanda Weigl.
Otázku, kdo je tady vlastně Rom si můžete položit také u losangelské skupiny Fishtank Ensemble. Odpověď je jasná: nikdo.
Dva Američané a Francouz se Srbem si tak pouze na koncertech a ve studiu připadají. Ke sváru idealizace a reality u nich ale nedochází. Vitálním způsobem hrají mišmaš východoevropských romských písní, cikánského swingu Django Reinhardta a Stephane Grappelliho, klezmeru, flamenca a rockabilly na způsob, jak by se dalo čekat od operní zpěvačky, bývalého bubeníka Slashe, houslisty od Vinicia Capossely a kontrabasisty ve službách Lemmyho a Stray Cats. Děje se tak z popudu svobodomyslného muzicírování a instinktivního vnímání neunavitelného potenciálu romské hudby, nikoliv z potřeby někoho napodobovat, vytvářet pro masy přežvýkaný remake v Evropě a jinde nabytých zkušeností, což je z alba Woman In Sin slyšet.
Zpěvačka Ursula Knudson smyčcující také na housle a po dřevorubecké pile, její manžel, kočovný francouzský houslista Fabrice Martinez, Doug Smolens, nejprve vyhledávaný bubeník losangelské rockové scény, nakonec ve španělské Granadě přeonačený na flamencového kytaristu a srbský kontrabasista Djordje Stijepovic od třinácti let, než se vydal do Států, fungující v mnoha romských kapelách. Shromáždění lidí zcestovalých po Sedmihradsku nahodil osud, zatímco emotivnosti hudby jakou od roku 2004 hrají souvislosti zdaleka mlhavější: členy Fishtank Ensemble byli totiž vedle jiných donedávna japonský virtuóz na třístrunnou loutnu shamisen Kevin Kmetz a punkrockový akordeonista Aaron Seeman.
Předcházející „worldmusiková rozostřenost“ si nakonec sedla: album má povětšinou romský ráz, pokud vám nebude vadit, že se v něm přelévá Transylvánie, Srbsko a Francie. Z retro koketní, nostalgicky podbarvené, tanečně odvázané a rockabilly infikované hudby ale přece jenom občas něco vyčnívá: nejvíc zřejmě klasická bluesová perla Fever, koncertní forbína pro Ursulu Knudson a kontrabas. V kurdské tradiční skladbě Nedim nebo Stijepovicově Rachenitza zase hostují syrský hráč na rámový buben riq Faisal Zedan a akordeonista Dan Cantrell od Toma Waitse a hned je to o něčem docela jiném.
Velmi dobrá deska.
Jiří Moravčík
