Bubbemeises: Lies My Gramma Told Me (2005)
David Krakauer & Socalled with Klezmer Madness
Label Bleu
10.06.2005 | Amerického klarinetistu Davida Krakauera lze bez váhání označit za největší žijící osobnost klezmeru. Za inovátora, jenž hudbu východoevropských Židů zdecimovanou holocaustem, která se v 80. letech minulého století probudila v New Yorku z letitého zapomnění vyslal na novou oběžnou dráhu.
V Krakauerově pojetí klezmeru se pojí smysl pro původní nevázanost židovských svateb s avantgardním reformátorstvím, přesvědčením, že obrození hudby východoevropských vesnických šumařů v newyorském downtownu lze provést v moderním kontextu, kdy osvědčenou židovskou tradici přemosťuje s jazzem, funkem, rockem a elektronickou taneční scénou. „Nehraji klezmer pro pamětníky, známý ze starých desek z 20. a 30. let. Toužím po originalitě a ne po muzeu,“ říká Krakauer.
Na prestižní americkém Juilliardu a v Paříži vystudoval klasickou hudbu a vedle klezmeru se jí dodnes věnuje. Vystupuje s předními světovými orchestry a dirigenti si považují Krakauerovy „jedinečné, dech beroucí klarinetové techniky s revolučním způsobem dýchání a prstokladem“ s níž dokáže zahrát i ty nejtěžší skladby.
Ke klezmeru se dostal až v dospělosti, kdy už byl zavedeným klasickým muzikantem. Při studování rodokmenu totiž zjistil, že jeho předci pocházejí z polského Krakowa. Židovskou tradiční hudbu objevoval postupně, sám a po svém, bez toho, že by se snažil kopírovat jako jiní. Zajímali ho ovšem Naftule Brandwein s Dave Tarrasem, největší klezmeroví reformátoři z 20. let. Pomáhal založit skupinu The Klezmatics, stojící na čele newyorského revivalu klezmeru v 80. letech. Natočil s ní tři alba a pak se vydal vlastní cestou. Jeho klarinetová hra mezitím nasála doyna, starobylou hudební formu slučující naříkavé blues rumunských pastýřů s kantorskými zpěvy.
„Dnes, i když hraji klasiku, cítím se jako klezmer. Dovolí mě to hrát s daleko větší razancí a flexibilitou, mohu víc pracovat se ostřejším, z hrdla vycházejícím zvukem. Takovým, co dokáže proříznout ocel.“
David Krakauer spolupracoval také s Johnem Zornem a Johnem Cagem, natočil mnoho ceněných alb, stal důležitou osobností nové vlny klezmeru a nyní vystupuje a nahrává s kapelou Klezmer Madness!. Jedinečným seskupením, s níž údajně „židovskou tradici lidového muzicírování mrštil do 21. století“. A to díky přítomnosti kanadského DJ a hip hopera Socalleda, „trumfu současné židovské hudby“.
Socalledovo album Hiphopkhasene ( nahrané s houslistku Sophií Solomon) nese všechny znaky extravagantní díla. Jedná o zcela první nahrávku, v níž byl radikálním způsobem smíchán klezmer s tanečním elektro hip hopem, o koláž z jidiš, hebrejštiny, angličtiny, židovského divadla, svatebního veselí, nejrůznějších bicích mašinek, scratchingu a nepřeslechnutelného klarinetu Davida Krakauera. Socalled se podílel i na živém albu Klezmer Madness! Krakauer Live in Krakow z roku 2004 ovšem vrcholem spolupráce těchto dvou klezmer radikálů je novinka Bubbemeises, přelomová směs jidiš, ambientních pazvuků, tanečních beatů, samplů a remixů ze starých desek, hip hopu, jazzu, rocku, kabaretního šramplu a zpěvu Aarona Lebedeffa. Kytaristka Sheryl Baley hraje jako by zrovna dorazila od Cpt. Beefhearta, bubeník Michael Sarin miluje hardocore i funky a basistka Nicky Parrot s akordeonistou Holshouserem to všechno doplňují nevyzpytatelností.
Krakauer se Socalledem na sebe navzájem reagují na půdě tradiční židovské hudby, kterou každý z nich pojímá po svém. Je jim rovněž blízký humor: název alba znamená v jidiš cosi jako babiččiny lidové moudrosti. Např. budeš-li onanovat, oslepneš nebo musíš vylézt jinak se nikdy neoženíš. Protipólem je ale skladba Bus Number 9999 poukazující na antiseminismus.
Jiří Moravčík
