Shouka (2010)
Mariem Hassan
Nubenegra
14.06.2010 | Pokud budeme blues vnímat jako terapii na mizerii, od Mariem Hassan slyšíme zdaleka to nebolestivější. Její pouštní lamenty za ukradenou zemi a zmařené životy neztrácejí na síle a přesvědčivosti.
Na albu se dokonce vrací hluboko do historie: v titulní skladbě Shouka připomíná řeči o svobodě Felipe Gonzalese, pozdějšího španělského presidenta, během jeho návštěvy v uprchlickém táboře v roce 1976, pár měsíců po tom, kdy Španělé, bývalí kolonizátoři Západní Sahary, porušili všechny sliby dané tamnímu národu Saharawinců a nečinně přihlíželi okupaci sousedního Maroka. Trvá už bezmála třicet let dodnes a provázela ji gerilová válka, napalmové bomby, vraždění a tisíce uprchlíků uchýlených do provizorních táborů na jihu Alžíru. Dodnes bez nároku na vlastní zem a zájem světové veřejnosti.
Mariem Hassan v táborech porodila děti, přežila rakovinu, zemřel jí tu manžel i bratři a před pěti lety také dvorní kytarista Baba Salama, kterého nahradil mladý Lamgaifri Brahim. Ten ve skladbě Ala Ahd Salama svému předchůdci skládá velkou poklonu. Vypomáhá mu senegalský kolega Malick Diaw, tři Španělé s kytarami bajo, hráč na flétnu ney a perkusisté s doprovodnými zpěvačkami.
Impozantní syrové pouštní blues Mariem Hassan pořád skučí jako naříkající opuštěný pes.
Jiří Moravčík
