Na Afriki (2007)
Dobet Gnahore
Contre-Jour / PJ Music
09.06.2007 | Tři roky nazpět, hned po vydání debutu Ano Neko, novinář Sean Barlow při všem svém udivení pouze suše konstatoval: pekelně talentovaná zpěvačka.
Tři roky nazpět, hned po vydání debutu Ano Neko, novinář Sean Barlow při všem svém udivení pouze suše konstatoval: pekelně talentovaná zpěvačka. Asi tím ale nejspíš myslel dračici, charismatickou jevištní ďáblici, vydávající se do posledních sil snad i v Dolní Lhotě. Tam především zprvu váhají: černá zpěvačka, bílí muzikanti a ke všemu jeden z nich hraje na balafon, nepůjde náhodou o cirkus? Že ani náhodou zjistí hned záhy a po koncertě si s omluvou běží podepsat cédéčko. Taková je doba a rozhodla-li se Dobet usadit se v Evropě, má k tomu své důvody, ze všeho nejméně se dotýkající jejího přístupu k muzice. Lvovsky dravé, svobodné, k zemi nesražené, po africku laskavé, jak jen mohou někdy malijské ukolébavky být.
Do rodného Abidjanu v Pobřeží slonoviny se už jen vrací, žije v Belgii a Evropu brázdí s francouzským kytaristou Colinem Larochem de Félinem, jeho krajanem Laurentem Rigaudem preludujícím na vibrafon a tuniským basistou. Prosazují pan-afričanství vsazené do dneška, nevyhýbají se popu, nepodbízejí se pseudotradicí, jsou uvěřitelní, pročež báječní. Skladatelka Dobet vytahuje ze západoafrického měšce co ji napadne, nenutí se do kompromisů, řídí se intuicí. Zpívá snad všemi tamními jazyky, jistí se bubeníky šéfovanými otcem Bonim a sboristy, barvícími její skvostný afropop.
Jiří Moravčík
