Blue Eyed Black Boy (2010)
Balkan Beat Box
Crammed Disc/Rachot
03.06.2010 | Co nejblbějšího se o sobě kdy dozvěděli? Že prý hrají židovskou hudbu. Izraelský původ trojice by tomu odpovídal, ale klezmeru se od nich opravdu moc nedočkáte.
Nepomohli si ani názvem: ze směsi afrických, indických, arabských a řeckých vlivů Balkán také nijak výrazně nevyčnívá, i když charakteristické dechy k tomu svádějí. „Říkejte tomu raději středomořská tančírna,“ vzkazují všem Balkan Beat Box, hovořící mezinárodním hudebním esperantem přirozeně reagujícím na snahu vymazat jakékoliv hranice. „Omezují náš sluch nějaké hranice? Ne, takže proč bychom je měli respektovat my.“ Globální nápřah ovšem jasně ukotvili v newyorském Brooklynu, v jehož východoevropské undergroundové komunitě se zhruba před deseti lety zrodila gypsy punková vlna zvednutná Gogol Bordello. Patřili do ní i skupiny Firewater, Big Lazy nebo Shotnez. Skoro ve všech aktivně pracovali nebo ještě pracují saxofonista a programátor Ori Kaplan s bubeníkem Tamirem Muskatem a když se k nim přidal hyperaktivní zpěvák MC Tomer Yosef vznikli Balkan Beat Box věřící na brooklynské heslo, že v jednotě je síla. Podle nich podpořená vzpurnou hudbou a politicky nekorektními texty. Do palebné taneční elektroniky, hip hopu, dubu s reggaem a ostrého punkového nasazení vkládají pro směřování skladeb určující střípky spoluprací s balkánskými, africkými a středozemními hudebníky. Žádné samply jako německý DJ Shantel, nýbrž konkrétní lidé z Tel-Avivu, Atén, Sýrie či Makedonie.
Předcházejícími dvěma alby zaujali, získali i významná ocenění a drtivě fungovali především na koncertech: těžko zapomenout, jak bez zábran a s nebývalou divokostí rozebrali na molekuly deseti tisícové publikum na Colours of Ostrava. Blue Eyed Black Boy znamená pro Balkan Beat Box mílový krok vpřed: je velmi propracované, zvukově nejdotaženější, nejpestřejší – přibyla Latina, akordeon, mariachi - a přitom budí dojem, jakoby Balkan Beat Box nechávali podněty plynout v nahodilém uvolnění, v organizovaném chaosu. Oproti podobným projektům, nepřekrývají invenční slabost nánosem mechanických tanečních beatů. Ačkoliv vás s nimi tlačí na parket, vyšlou za nimi klarinetistu s hadovitým sólem, srbskou zpěvačku Světlanu Spajičovou a naprosto neznámou, popularitou neotřískanou a tudíž přírodně syrovou dechovku Orkestar Jovice Ajdarevica. Ta se zdá být pro album nepostradatelná – vstupuje do skladeb nadlouho, jakoby s touho získat prostor výhradně pro sebe, i jen zvednutým štěkem dechů. Její trubači se také dokázali organicky proplést i transovními rytmy marockých Gnawů ve vynikající skladbě Buhala s vévodícím zpěvákem a hráčem na gumbri Hassanem Ben Jaffarem, odolávajícím bez problémů zařezávající elektrické kytaře a kovovými kastanětám karkabus.
Album vrcholí výhružně protiválečným songem War Again, zachycujícím „opravdu silný závan Armagedonu v dnešním ztřeštěném moderním světě“. „Vyrůstali jsme ve vysoce hořlavém a politickém Izraeli. Tam nejde nekomentovat co kolem sebe vidíte. Nepřejeme si být politiky, ale naše názory na lidskost a to co je správné a co ne, je součástí našich osobností,“ říká Kaplan. Skladbu podpořili animovaným klipem na způsob Gorillaz: auto v němž projíždějí městem pronásleduje válečnický magor s džípem obloženým zbraněmi. Mezitím se postaví pro Balkan Beat Box koncertní podium a když z džípu vyletí rakety, schopné smést je i město, kapela spustí War Again měnící se ve spolehlivý štít co rakety zneškodní, zmate a obrátí proti střelci. Ten skončí kdesi ve vesmíru.
Jiří Moravčík
