Sounds From A Bygone Age Vol.3 (2006)
Dona Dimitru Siminica
Asphalt Tango Records / PJ Music
02.06.2006 | Komunistický diktátor Ceauşescu Cikány k smrti nesnášel; svůj nesmiřitelný postoj přenesl i na rumunskou společnost. Bez cikánských lautari muzikantů se sice žádný z bukurešťských barů a kaváren neobešly, nahrávací studia jim byla ovšem ve většině případů zapovězena.
A když už se některému z nich poštěstilo natočit desku u státního vydavatelství Electrecords, ještě to neznamenalo, že se dostane na trh; případně ve velmi omezeném množství. Na po všech směrech unikátní záznamy pořízené většinou v 60. letech minulého století pak dlouhá desetiletí sedal prach. Po Ceauşescově smrti a nástupu world music se na tom ze strany Elecrecords nic nezměnilo. Vzácný poklad tak místo Rumunů dnes odtajňuje německý label Asphalt Tango uvádějící jej na trh v cyklu Sounds From A Bygone Age. Třetí část představuje dalšího z velikánů rumunské cikánské lautari hudby, šviháckého zpěváka Dona Dumitru Siminicu (1936 - ?).
Synovi zedníka, přivydělávajícího si po večerech hraním na housle, se dostalo jak otcovské školy, tak rad od nedostižných muzikantů bratrů Goreů (dvorních doprovazečů zpěvačky Romici Puceanu), s nimiž od mládí vystupoval na svatbách a pohřbech. Nic než kalfas s maltou na Dona zpočátku rovněž nezbylo, žil však, podobně jako náš Kristián dvojím životem: večer sundal montérky a v bezvadně padnoucím obleku a s pečlivě sestřiženým knírkem předstupoval před hosty proslavené zahradní kavárny a luxusní operní restaurace. Sám s houslemi nebo s malou kapelou dokázal splnit jakékoliv hudební přání. Měl vysoký, falzetový, neuvěřitelně tesklivě vemlouvaný hlas jímž dokázal uhranout především dámy, vnímající jeho cikánské blues jako náplast na vlastní zármutky. Dona hodně čerpal z milostných salónních písní valašských bojarů z 18. století a ozdobil je bohatými ornamenty tesklivé baladičnosti. Stal se vrcholným interpretem cantece de pahar (pijáckých odrhovaček), cantece de jale (lamentů) a cantece de dragoste (milostných písní). Milovali ho jak bohatí Rumuni, tak Cikáni, pomáhající mu úspěšně propíjet honoráře za ojedinělé rozhlasové nahrávky v nichž coby bezejmenný hostoval.. Vždycky prý na něho čekali v kavárně naproti rádiu.
Album je totožné s tím, který Dona v roce 1962 nahrál u Electrecord pod názvem Muzica Populara Lautarkasca. Nic jiného po tomto geniálním zpěvákovi nezůstalo: rozhovory, fotografie, další nahrávky, knihy, zkrátka nic. Pouze opar nenapodobitelné atmosféry staré Bukurešti, jejíž kavárnám kralovali cikánští muzikanti. Dokonce se ani neví, ve kterém roce už zcela zapomenutý a komunisty odstrčený zemřel. Prý někdy v 80. letech, kdy ho našli ráno po příchodu ze svatebního hraní mrtvého.
Asphalt Tango Records / PJ Music
Jiří Moravčík
