Gloomy Sunday 1931-37 (2005)
Pjotr Leschenko
Oriente Musik
08.02.2005 | "Potřeba něčeho neobvyklého je možná nejsilnější pud hned po spánku, hladu a lásce," napsal Alexandr Grin, podle jehož literárních textů nastudovalo divadlo bratří Formanů představení Nachové plachty a následně režisér Miroslav Janek natočil dokument o jeho vzniku a průběhu.
Film svým zpracováním sám o sobě neobvyklý. Což platí i o hudebním doprovodu, odkud zní hlas Krále ruského tanga, Pjotra Leschenka, zpěváka jehož milovala celičká Rus, aniž by tu někdy vyšla jediná Leschenkova nahrávka. Odmítl se totiž hned na začátku podílet na soundtracku k budování komunismu, takže se jeho v zahraničí natáčené desky do Sovětského svazu musely ve velkém pašovat společně s kořalkou a z Leschenka, jemuž klečela u nohou Paříž, stejně jako Káhira s Londýnem navždy učinily nadevše uctívanou legendu. Zpíval romantické písně ruských Cikánů, speciálně pro něho zkomponovaná tanga i vesnické dumky. Dokázal své publikum zelektrizovat: hlasem, gesty, kostýmy i tancem. V Bukurešti měl pronajatý podnik Maxim Orient, kam se za ním sjíždělo publikum z dalekého okolí. Čekal tam na ně elegantní muž ve smokingu s bílým hedvábným kapesníčkem a charisma s velkým orchestrem za zády. S bezmeznou úctou na něho civěli i důstojníci Rudé armády, kteří Bukurešť dobyli v srpnu 1944. Pak však zasáhl Stalin. Podnik zavřel, zrušil většinu Leschenkových koncertů a nakonec ho nechal potupně v cikánském kostýmu (Stalin Cikány k smrti nesnášel) zatknout rovnou na pódiu a poslal do trestního bolševického tábora, kde v roce 1954 zemřel.
Stalinovcům nevadil Leschenko pouze jako člověk, na nervy jim lezly i jeho pesimistické texty jimiž opatřoval převzaté písně, což naopak vyhovovalo lidem jako Billie Holiday, Elvis Costello či Marianne Faitfull, kteří Leschenkovy písně často přebírali do svého repertoáru.
Původních nahrávek velkého zpěváka a entertainera se před časem zhostil label Oriente Musik, jenž je v remasterované podobě postupně vydává na kompilačních albech. Toto je už čtvrté v řadě. Název dostalo podle sebevražedné maďarské balady Gloomy Sunday.
Jiří Moravčík
