Ande Lindri (2005)
Romano Drom
Daquí
26.08.2005 | Olažské Rómy původem z rumunského Valašska historie registruje jako nejšikovnější koňské handlíře široko daleko po celé Evropě.
Skze tohle občas nebezpečné povolání měl na tyhle kočovníky ovšem kdekdo pifku, takže Olahové žili na svých “romano drom” (cikánských cestách) spíš v ústraní a jako jiní Rómové tudíž nepřišli zas tolik do styku s okolní hudbou. Což pro ně v současnosti představuje cennou devizu: málokteré rómské etnikum se může pochlubit tak specifickou, na hlasovém projevu a primitivních perkusích postavenou hudební formu. Pro Olahy je primárním a nejzvukomalebnějším nástrojem hlas – sólový i sborový. V tom jsou takřka nepřekonatelní. A také už nepátrejte po absolutní špičce v orálním basování, tedy napodobování basy ústy. Na Olahy zkrátka nikdo nemá.
Romano Drom založili v Budapešti okolo roku 1999 táta a syn Kovácsové společně s kytaristou Jozsefem Baloghem a perkusistou a basákem Zikmundem Rafaelem. Všichni čtyři včetně hostující zpěvačky jsou zpěváky jež cikánský Bůh podaroval hlasy jako málokoho.
Ať už na strhujících koncertech, kdy pod nimi málem hoří podlaha, tak ve studiu dokáží Romano Drom napálit takřka nesledovatelnou rychlost nebo naopak tesklivou baladičnost s akordeonem. Typické je pro ně, že se nebrání moderním velkoměstským vlivům, neustrnuli v minulých stoletích. Jejich skladby mají švih a moderní říz podporující vášeň pro arabské a španělské motivy. Kovacs junior (mimochodem zdrhnul od slavných Ando Drom) si také občas neodpustí jazzově se spustit, především když táta na chvíli zastaví svůj fantasticky syrově znělý hlas.
Viz tohle ve všech směrech vynikající album, při jehož poslechu se budete cítit jako ve snu; v olahštině - ande lindri.
Jiří Moravčík
