Live (2009)
Fanfare Ciocarlia
Asphalt Tango Records / PJ Music
21.05.2009 | Fanfare Ciocarlia objevil, založil a do světa uvedl východoněmecký producent Henry Ernst. Ideálně si to načasoval: Evropa řičela v roce 1995 blahem nad Kusturicovým filmem Underground a poptávka po balkánských dechovkách stoupala.
O rok později přijel Ernst do čtyř set hlavé vesničky Zece Prajini ležící kousek od hranic s Moldávií, kterou by jste ale na mapách nenašli a přestože tudy vede železnice, vlak tu nestaví a tak nezbývalo než skákat za jízdy. Tam i nazpět. Ernstovi řekli, že v ní snad každý chlap hraje na nějaký dechový nástroj. Nejednalo se přitom – podobně jako u Tarafů – o cikánské lautari, tedy rodové profesionální hudebníky, nýbrž o zemědělce a nezaměstnané dělníky, víceméně na mizině, hrající na svatbách, křtinách a pohřbech. A bráno do důsledků, ještě jejich dědové patřili k ursari, potulným a vyhledávaným krotitelům medvědů. Ernstova nabídka založit kapelu co by zněla jako ty z Undergroundu, jim přišla docela vhod a co je důležité, z fleku mu dokázali, že s tím nemají sebemenší problém. Na prvním německém turné sice Ernst prodělal kalhoty, to se však brzy změnilo: s Fanfare se upsal německému labelu Asphalt Tango – věrní mu jsou dodnes – a společně se vydali na nikdy nekončící celoplanetární koncertní šňůru. „Když jsme vyjeli poprvé do Německa, nikdo z nás předtím neměl pas a dál než pár kilometrů z vesnice jsme se většinou nedostali. Život nestál za nic, hraní na kdysi opulentních svatbách ubývalo, protože lidi ze zavřených továren na ně neměli peníze. Bez Henryho by vesnice skončila špatně. Hudba by v ní pravděpodobně vymřela, protože mladí přestali mít o hraní za pár korun zájem“, vzpomíná v magazínu fRoots trumpetista a zpěvák Custica Trifan. Zahrát byli a jsou Fanfare schopní snad úplně všechno: klezmer, místní rumunskou a cikánskou hudbu, Bollywood nebo Vivaldiho. „Kradli jsme kde se dalo po celém Balkáně a bavilo nás předělávat rádiové hity, třeba Born To Wild nebo skladbu z filmu James Bond,“ vysvětloval Trifan a na otázku, proč znějí tak mocně a řízně, odpověděl: „To bude asi tím, že kolem nás vždycky žili Maďaři a tí mají přece rádi ostrá, kořeněná jídla.“
Protože z prodeje desek ani z ocenění ( BBC Awards For World Music 2006) by se neuživili a v Zece Prajini nezafinancovali první romský kostel v Rumunsku, koncertují do roztrhání těla. Ernst je prý sice přemlouval, aby raději postavili školu, kde by se vedle rumunštiny mohli děti učit rómštině, ale bylo mu řečeno: „Jsi náš manažér, ale na Boha nemáš.“
Ani stovky vystoupení na neskutečné energii Fanfare neubraly a rychlosti nezbavily. Jedná se o záznam fantastického berlínského koncertu z roku 2004. K němu na DVD přibalili také jeho filmovou verzi a vynikající, velmi ceněný dokument o historii skupiny Iag Bari režiséra Ralfa Marschallecka; jako bonus klipy, diskografii a celkovou historii.
Asphalt Tango Records / PJ Music
Jiří Moravčík
