Oyo (2010)
Angelique Kidjo
Proper Records
06.05.2010 | Beninská zpěvačka s hlasem síly troub z Jericha vydala na prahu padesátky album strhujících coververzí skladeb Jamese Browna, Arethy Franklin nebo Carlose Santany formujících její hudební začátky.
A přestože se tím veze na stejné vlně se Západní popmusic recyklující minulost, má v ruce vítězné trumfy: africký původ, přírodní rytmus v těle a zdaleka odlišnější vnímání popu jehož renomé rok od roku upadá s tím, jak se v něm za milníky vydávají nablýskané jalovosti. Angelique Kidjo vlastně vybízí k otázce, jestli když zdravé popové jádro uchopí kdosi zvenčí západní scény, nevrátí se mu tím dávná jiskra a pocit, že zadat s ním vás v očích vyznavačů vyššího umění nemusí nutně degradovat na blbce. Pochybovači o smyslu world music mohou navíc zůstat klidní: jestliže Angelique Kidjo něco nesnáší, tak je to nálepka „zpěvačky world music“. Ostatně to není jediný případ, kdy se musela vymezit vůči svému zařazení: ačkoliv přes třicet let žije střídavě v Paříži a New Yorku, tyká si s presidenty, nazdvihla ze židlí publikum v těch nejprestižnějších sálech a za předchozí album Djin Djin získala Grammy, ještě donedávna čelila výtkám, proč víc nedbá na svou africkou identitu a razí si do světa cestu „obyčejným“ popem.
Hudebnímu publicistovi Petrovi Dorůžkovi k tomu řekla: “Tomu já říkám kulturní diskriminace: s předsudky se bojuje nejhůř. Já nehodlám měnit to, co dělám, jen proto, abych udělala jistým lidem radost. Nechci hrát pouze na africké bubny a oblékat se jako křovák. Kvůli tomu tu nejsem. Já také neradím Američanům, aby hráli jen country.“
Navzdory tomu, že představuje africkou megastar a běžné hitparády jsou pro ní uzavřené, s manželem, hudebníkem, autorem většiny jejího repertoáru Jeanem Hebrailem natáčí alba s významnými producenty – Bill Laswell, Steve Berlin, Tony Visconti – a zve na ně prominentní hosty: Alicii Keys, Petera Gabriela, Joss Stone, Branforda Marsalise, Cassandru Wilson nebo Kelly Price.
„Ty písně jsou příběhem mého dětství. Inspirovaly mě k hudební kariéře, staly se mou biblí,“ uvedla Angelique k třemi jazyky nazpívanému Oyo, na němž ji například doprovázejí: kontrabasista Christian McBride, bubeník Kendrick Scott nebo beninský kytarista Lionel Loueke.
Album otevírá pouze kytarou doprovázená, s vášní vykřičená skladba Zelie od nežijící zpěvačky Bella Bellow z Tog, následovaná smyčci a trumpetou amerického jazzmana Roy Hargroveho podepřená Santanova Samba Pa Ti.
Funky vypalovačku Move On Up od Curtise Mayfielda s ní zpívá soulman John Legend a dopředu ženou dechy brooklynského Antibalas Afrobeat Orchestra. I've Got Dreams to Remember na jorubský způsob, nicméně v tom samém soulovém vypětí, by určitě přijal i autor Otis Reding. A totéž předpokládejme platí pro Arethu Franklin a její Baby I Love You : duet Kidjo s jazzovu zpěvačkou Dianne Reeves vyloženě míří do soulového nebe. Vloni zemřelému otci pak věnovala francouzsky nazpívanou jemnůstku Petite Fleur, vzpomínku na neworleánského saxofonistu Sidney Becheta.
Tak jako spoustu další afrických zpěváků formovaly Angelique Kidjo bollywoodské filmy ( skladba Dil Main Chuppa Ke Pyar Ka) a Mama Afrika – jihoafrická legendární zpěvačka Miriam Makeba. „Dodala mě pýchu na to stát se africkou zpěvačkou. Jestli jste hudebník, zrazují děvčata od toho, aby si ho vzali, protože to co dělá nepovažují za práci. Ale když jste zpěvačkaberou vás rovnou za prostitutku. Miriam vstoupila do mého života a já se namísto právničky stala zpěvačkou,“ uvedla Angelique přebírají od ní na Oyo populární trvalky Mbube a Lakutshona Llanga.
Zapomněla ovšem dodat důležité: v Africe v Angelique Kidjo už dávno spatřují nástupkyni Miriam Makeby; podobně nezastupitelnou umělkyni a bojovnici za práva afrických žen, která i Kidjo prosazuje na půdě OSN.
Jiří Moravčík
